„Boži mlény meló, ale zato se nigdá nemilijó.“ – Hanácký dialekt zní na posledním premiérovém představení Moravského divadla Olomouc Boží mlýny. Dílo Jana Vrby, z roku 1919, se dočkalo vůbec prvního divadelního zpracování. Představení je navíc doplněno písněmi Jaromíra Nohavici.
V literární předloze se děj odehrává na Domažlicku, ale režisér Roman Vencl jej přesunul k nám – na Hanou. Celý příběh se odvíjí od křivé smrtelné přísahy, kterou je svázán sedlák Záhoř. Přes svou hamižnost totiž odmítl vrátit mladému Podestátovi 300 zlatých, které si vypůjčil od jeho otce. Když je po něm Podestát požaduje zpátky, Záhoř vše zapře a žádné peníze mu nechce vrátit. Podestát ale nenechá věc na pokoji a Záhoře dožene až před nejvyšší smrtelnou přísahu. Celá vesnice ale viděla, jak Záhoř natahuje levou ruku k peklu. Od této chvíle události dostávají spád. Začínají se roztáčet kola osudu a přísaha bude brzy naplněna. Záhoře a jeho rodinu čeká spravedlivý trest.
Souběžně se zde objevuje milostný trojúhelník. Kovářovic Nana se vdá za Matěje – mladšího ze Záhořových synů. Co je Matěj opravdu zač ale zjistí až po svatbě. Na celé hospodářství zůstává sama. Pomáhá jí jen starší Ondřej, který dříve o Nanu stál. Zoufalá Nana si najednou uvědomí, kterého z bratrů má opravdu ráda. Tato situace opět nezůstává bez tragických následků.
Scéna i kostýmy jsou laděny do tónů šedé a zpracovány v moderním duchu. Když se děj odehrává na statku, v pozadí je stěna s kříži, jakožto symboly „vyšší moci“ nad námi. Zároveň také v pozadí můžeme vidět nasvícenou kulisu olomouckého poutního místa – Svatého Kopečku.
Jak již bylo uvedeno, představení je doplněno několika písněmi Jaromíra Nohavici, které jsou uvedeny v novém aranžmá. Skladby do inscenace velmi zapadají a mohlo by se zdát, že byly napsané přímo pro ni. Navíc herce na jevišti doprovází živá cimbálová kapela.
V souvislosti s představením se nabízí hned několik otázek. Existuje nad námi nějaká vyšší moc? Jde snad zastavit kola osudu? Jaké následky mají minulé hříchy? Některé věci je zkrátka lepší si včas promyslet než jich potom v budoucnu litovat. Často se totiž stává, že je už potom napravit nedokážeme. Následky musíme přijmout tak, jak přicházejí, protože za každou chybu dřív či později dostaneme svou odplatu.
Nutno vyzdvihnout herecké, a především pěvecké, výkony. Všichni herci se celé představení nachází na jevišti, až už v popředí či v pozadí coby vesnická komunita. Když herci zpívají, doslova z toho „mrazí v zádech“. Snad proto se jim i na repríze dostalo od diváků bouřlivého potlesku ve stoje.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC ‒ Boží mlýny
- Předloha: Jan Vrba
- Dramatizace a režie: Roman Vencl
- Scéna: Miroslav Král
- Kostýmy: Lucie Halgašová
- Choreografie: Eva Vajsová
- Pohybová spolupráce: Daniel Bodlák
- Hudební nastudování: Filip Tailor
- Dramaturgie: Miroslav Ondra
- Písně: Jarek Nohavica
- Hrají: Václav Bahník, Lukáš Červenka, Tomáš Krejčí, Jaroslav Krejčí, Naděžda Chroboková-Tomicová, Vendula Nováková, Jan Ťoupalík, Natálie Tichánková, Daniela Krahulcová, Josef Bartoň, Michal Przebinda, Ivana Plíhalová, Vlasta Hartlová, Vladimíra Včelná, Petr Kubes, Marek Pešl, Petr Vaněk, Dominika Hrazdílková, Patricie Janečková
Premiéra 11. května 2018, recenze psána z uvedení 29. května 2018.
