Slovinské divadlo Mladinsko Gledališče, které má na českém jevišti peprnou minulost v souvislosti s brněnským uvedením inscenace Naše násilí, vaše násilí v roce 2018 (recenze zde), kdy byl nejen jistou neonacistickou skupinou znemožněn hladký průběh představení, přijalo přesto pozvání i na letošní Palm Off Fest. Ale proč to zmiňuji? Protože jsme nebyli jediní, kdo se takto (ne)pěkně do paměti lublaňského divadla zapsal a v debatě po představení sami herci přiznali, že režisérovi a autorovi textu inscenace Naopak Borisi Nikitinovi šlo tak trochu o reakci právě na tyto události. Tedy když bohabojní křesťané protestující proti Frljićově inscenaci zmátli nejen sebe a veřejnost, ale jaksi se zamotali do toho, na čí stranu se tímto konáním ve skutečnosti vlastně postavili.
Tíhnete k pravici, či k levici? Poznáte dnes vůbec, která strana je která? Co když se začne pravice převlékat za levici? A co když začnou splývat v jednu? Když se dnes muž převleče za ženu, označíme jej za transvestitu a zvažujeme, zda nemá potíže s identitou či sexuální orientací. Když Boris Nikitin a dramaturg Goran Injac postaví do čela své inscenace takto oděné herce vedle herců-klaunů, jedná se přinejmenším o vesele sarkastickou partičku, která zjevně nebude zcela jasně orientovaná. Jasnou se stává pouze ve své míře ironie a nadhledu. Obzvláště když z diváka učiní svého přímého adresáta, úvodním slovem nabourají základní pravidla divadelní komunikace a uvrhnou jej do skutečného světa bez iluzí.
Nejeden divák zpozorní, když z úst herců, kteří se skoro až tváří být neherci, začnou vycházet pseudofilosofická pojednání o umělecké levici snažící se pochopit svého nepřítele fašistu. Čelí totiž záplavě textu, kterou v českých vodách nezmírní ani jazyková bariéra. Na jeho selský rozum je útočeno prostředky politické rétoriky, jež si zde utahuje sama ze sebe oblečena do výraziva divadelního punku. Co je zprvu v monolozích postav nadneseno jako zřejmé, je záhy zpochybněno. Postupem času není jasné už zhola nic, vyřčená slova se stávají bezvýznamnými. A ve chvíli, kdy všichni herci začnou štrikovat dlouhé barevné šály, rozpoznáváme v té filosofující banálnosti nakonec sympatie k fašismu a publikum je nuceno ovázat si tu fašistickou šálu kolem krku. Monumentálním vrcholem je pak dvojace symbolická píseň – metalově romantické vyznání Leni Riefenstahl, tehdejší filmařce propagující fašismus.
Po přestávce následuje zhruba dvacetiminutová část hrubě formálně odstřižená od oné neustále mutující a přelévající se přehlídky plné nejasností. Žena přicházející sama za sebe usedá na židli a počíná se zpovídat ze svého občanského strádání a frustrací. Tato civilní tečka navrací zpět vztah herec – divák k důvěryhodnosti. V této inscenační nástavbě je však cosi zpronevěřujícího se první konfrontačně kousavé půlce. Nerada bych si myslela, že je nutné uhodit na vážnou notu, aby příkrá groteska nabyla vyššího smyslu.
- MLADINSKO GLEDALIŠČE – Nasprotje stvari (Naopak)
- Režie: Boris Nikitin
- Dramaturgie: Goran Injac
- Asistent režie: Jan Krmelj
- Kostýmy a masky: Vanja Djuran, Lea Bratušek
- Výběr hudby: Boris Nikitin, Jan Krmelj
- Hudební aranžmá: Uroš Buh
- Jazykový konzultant: Mateja Dermelj
- Zvukový design: Marijan Sajovic
- Konzultant speciálních efektů: Klemen Stare
- Inspicient: Gašper Tesner
- Účinkují: Primož Bezjak, Janja Majzelj, Ivan Peternelj, Blaž Šef, Stane Tomazin
Premiéra 28. března 2019 v divadle , psáno z uvedení 1. listopadu 2019 v rámci Palm Off Festu.
FOTO: Matej Povše
