Zpět na výpis článků

Padají bomby a domy tancují

Kam utéct, pokud má člověk k pohybu jen několik málo metrů čtverečních v zadní části kamionu a ten nesmí opustit? Dívka, jež se svou matkou emigruje z rodného města zasaženého bombovými útoky, využívá svou fantasii a návěs, jež se jí po dobu cesty stává vězením, proměňuje ve vesmírnou raketu, která míří kamsi daleko, za Laikou a za hvězdami.

Divadelní představení Kamyon souboru T,Arsenaal z Francie je vypravováním dívky v podání Deniz Polatoglu, která s dětskou naivitou sdílí s diváky své zážitky, vzpomínky, oblíbenou knížku o vesmíru, hru na schovávanou a jakoby mimochodem i útěk z vybombardovaného města do Evropy. Divák sám se stává na hodinu uprchlíkem, zavřeným ve tmavém prostoru, odkud není úniku, je vystaven emocím dívky, které se s rychlostí střídají, její představivosti, která vytváří nový fikční svět stávajícím se ke konci realitou.

Divadelní prostor vytvořený ze starého kamionu na míru této inscenaci vytváří pro hru samotnou ideální podmínky – stísněnost prostoru umocnila naléhavost tématu představení doléhající na všechny přítomné a zároveň inscenátory nepřipravila o využití projekcí, práci se světlem a živou hudbu Rudi Genbrugge.

Hra je inspirovaná textem Two small bags, ten million dreams, který je koncipován jako dialog manželů opouštějících s dítětem svou zemi. Režisér Michael De Cock převzal veškeré promluvy, ale dal je vyslovit dítěti, které je zaplétá do svých vlastních úvah a popisů. Nicméně, toto míšení nepůsobí nuceně a nevhodně. Problémy dítěte jsou stavěny na roveň problémům existenciálním, které se doplňují a často přináší jeden společný aforismus dodávající váhy obou. Jak vybrat, co s sebou vzít, když máte místo jen ve dvou taškách. Jakou vzít hračku? A proč babička nemůže jet taky? Hlavní postava dává odpověď: „Choosing is always loosing. Because when you have to choose, you automatically loose the other options.“


T,Arsenaal Kamyon. Text a režie: Michael de Cock. Dramaturgie: Kristin Rogghe. Kostýmy: Myriam van Gucht. Scéna: Stef Depover.

Premiéra 20. května 2015. Psáno z reprízy 29. 5. 2016 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

FOTO: Archiv divadla T,Arsenaal