Projekt Terezy Benešové a Dragana Stojčevského, „Já tady, ty tam“, výrazně pracuje se světelným designem, hudbou i pohybem na jevišti. Ústřední složku ale představuje souhra dvou akordeonů, která se stala pro performerskou dvojici natolik inspirativní, že ve zkoumání jejích možností neustrnula a pokračuje v ní nadále. S představením „Já tady, ty tam“ vystoupili již na mnoha místech a další zastávkou jim byl festival Divadelní svět Brno, na kterém se rozpovídali o vzájemné spolupráci a nechali nám také nahlédnout do své nápadné poetiky, kterou přenášejí na scénu.
Jak vznikl váš performerský duet?
Tereza: No, s Draganem jsme se setkali na plenéru v Makedonii, kde jsme vyjeli v rámci studia scénografie na DAMU. Oba jsme tam sebou měli harmoniky a chtěli jsme je nějak výrazně propojit. Také jsme tam společně dospěli k tomu, že bychom chtěli dát hraní na harmoniku divadelní tvar.
Představení jste vystavily na výrazné souhře zvuku, světelného designu a fyzické akci. Jak jste budovali toto propojení?
Dragan: S Terezou jsme na základě improvizace dávali jednotlivé složky, které měly tvar dohromady. Od začátku jsme neměli pevný scénář, proto se neustále kostra příběhu proměňovala. To se ale změnilo po nástupu Honzy Beneše. To je další člen naší skupiny, který k představení dodal světelnou stránku. Hudba se najednou začala měnit skrz světelné nápady a naopak. Světlo a zvuk byl základní koncept. (Pokračování textu…)
