Tomáš Dianiška oživil na prknech Divadla Petra Bezruče zapomenutý osud Zdeny Koubkové pocházející z nedalekého Paskova. Jak sám zmiňuje: „Její/jeho životopis jsem objevil náhodou v knihkupectví. Stačila mi čtyřřádková anotace na přebalu knihy, která o Zdeně vyšla, a věděl jsem, že to musím udělat.“ Jeho autorsko-režijní počin Transky, body, vteřiny předkládá prostřednictvím sledu krátkých epizod svědectví o československé atletce, na jehož pozadí vyvstává nadčasové téma předsudků vůči lidem.
Sportovní kariéra Zdeny Koubkové (1913–1986) neměla dlouhého trvání. Ve svých 21 letech se v Londýně stala světovou rekordmankou v běhu na 800 metrů. Popularita však s sebou přinesla zvýšený zájem novinářů, na úkor kterého vyšlo najevo, že se narodila s vývojovou vadou reprodukční soustavy. Sama o tom s jistotou nevěděla, vychovali ji jako dívku. Po operaci změny pohlaví opustila – už jako Zdeněk Koubek – navždy atletickou dráhu. Rekordy byly vymazány stejně jako celý příběh z pamětí lidí – tedy až doteď…
Chronologické vyprávění je uvedeno Zdeniným rozhovorem s redaktorkou, který diváky postupně zavede ke střípkům jejího života. Střídání míst a situací dodává představení dynamické tempo. Zábavné momenty jsou vyvažovány těmi, ze kterých běhá mráz po zádech. Námět s potenciálem obohacují z velké části biograficky nepodložené scény cílící k citovému pohnutí. Všudypřítomné jsou bolestné urážky, kdy je Zdena svým okolím opakovaně označována za zrůdu. Jednou z nejsilnějších scén je její znásilnění, ačkoliv je vyobrazeno pouze náznakově a jeho jediným viditelným důkazem se stává plexisklo poznamenané umělou krví. Tato výloha z plexiskla dominuje celé scéně, ostatně uvnitř ní dochází ke stěžejním dějovým zvratům, mimo jiné také k závěrečnému rozebrání Zdeniných trofejí – její dosavadní identity. Neopomenutým zůstává dobový vliv antisemitismu, který Zdenu donutí popsat výlohu židovského obchodu. Využití našla také volně ponechaná část prostoru před jevištěm, zejména při běžeckých závodech či trénincích.
Hlavní role se zhostil Jakub Burýšek, který obratně vyvažuje poměr jemnosti a ambicióznosti ve Zdenině chování. Bravurně ovládá hlasový i pohybový projev, stylizuje se do duše ženy, aniž by navenek působil nepřirozeně. Inscenace však není vystavěna pouze na něm, ba naopak. Vychází se ze spolupráce všech herců, což v tomto případě jednoznačně funguje. Každému z nich je svěřeno ztvárnění více postav, přičemž za využití bohatých rejstříků výrazových prostředků od sebe dovedou jasně oddělit jednotlivé charaktery. Daří se to zejména v případě Pavly Gajdošíkové (Zdenina matka, slečna i soupeřka) a Vojtěcha Johaníka (Zdenin otec, mentálně postižený kamarád, rozhlasový komentátor).
Zasazení děje do 30. let přináší díky časovému odstupu komplexní náhled na neopodstatněnou lidskou nenávist, jež může nabýt nezměrné síly i v současnosti. Dianiška tak varuje před důsledky zbytečných křivd a vybízí k obrácení pozornosti na vlastní svědomí. Bezruči poskytli Jakubu Burýškovi velkou hereckou příležitost a nutno podotknout, že celé obsazení je trefou do černého. Transky, body, vteřiny rozhodně stojí za zhlédnutí – ať už kvůli excelentním hereckým výkonům, nebo samotnému obsahu inscenace. Dianiškovo pojetí z něj tvoří jízdu na emoční horské dráze, která se nedá opustit bez zásahu smíchem a dojetím.
- DIVADLO PETRA BEZRUČE – Transky, body, vteřiny
- Režie: Tomáš Dianiška
- Text: Tomáš Dianiška
- Dramaturgie: Kateřina Menclerová, David Košťák
- Výprava: Lenka Odvárková
- Hudba: Matej Štesko
- Účinkují: Jakub Burýšek, Pavla Gajdošíková, Markéta Matulová, Ondřej Brett, Michal Sedláček, Vojtěch Johaník, Lenka Kučerová, Andrea Zatloukalová, Miroslav Kudela, Michal Weber
Premiéra 25. ledna 2019, psáno z uvedení 28. listopadu 2019 v Divadle Petra Bezruče v rámci festivalu Ost-ra-var.
