Zpět na výpis článků

Ost-ra-var 2019: Osvíceni opilostí

Tragikomičnost života se prolíná s hořkostí pátrání po smyslu existence. Prsty v tom má alkohol, kvůli kterému se ze střízlivých lží stávají opilé pravdy. A když se do toho ještě přimotá otázka Boha, můžou se jím nakonec stát všichni – ať už jde o dvacetiletou prostitutku, nebo o čtyřicetiletého bankéře. O tom všem pojednávají Opilí Ivana Vyrypajeva, které v režii Lukáše Brutovského nastudovala činohra Národního divadla moravskoslezského pro svůj komorní prostor Divadlo „12“.

Jak už název hry napovídá, hlavní roli má především podnapilý stav, kterému bylo nutné přizpůsobit herectví všech účinkujících. Každé z jednotlivých pojetí je něčím originální, rozdílem se však stává míra stylizace. Autenticita po celou dobu výstupu je patrná např. u Karla (David Viktora) neschopného navázat přímý oční kontakt během rozhovoru nebo u Lawrence (Ivan Dejmal), jehož těžká artikulace nijak nenarušuje srozumitelnost slovního projevu. Jiní herci se na scénu nemotorně přimotají, ale při svém filozofickém proslovu náhle procitnou mentálním i fyzickým vystřízlivěním (František Strnad v roli Marka promlouvá přímo k publiku, Gustav Petra Housky vykazuje známky opilosti pouze v demonstrovaných myšlenkách). Důraz je kladen na pohybovou složku, ve které nalézají své místo až akrobatické prvky. Všechny jsou precizně nacvičeny, aby nedošlo k nenadálým střetům, přesto si udržují dojem spontánnosti. Zde musím vyzdvihnout zejména pády Magdy (Petra Kocmanová). Pauza sice narušuje nastavené tempo představení, díky ní je však naplno rozvinuta idea spolupráce scénografie Juraje Kuchárka s režií Brutovského, kterou velmi oceňuji.

Scéna je řešena minimalisticky. Herci jsou na ní přítomni již před příchodem diváků do sálu. Po obvodu tří stěn je totiž rozestavěno 14 židlí. Prostor je zcela ponechán k vyplnění samotnou hereckou akcí, ke které se tímto povedeným tahem obrací veškerá pozornost. Hra je vystavěna na osmi krátkých epizodách, přičemž každá z postav se objevuje hned při dvou mezilidských setkání v rozličné sestavě. Představení je koncipováno na dost specifickém principu. Ze sedadel se zvednou právě vystupující aktéři a po odehrání dané části opouštějí průchodem za zástěnou hrací prostor. K odchodu je doprovází energický hudební přechod vytvořený Brutovským a bílé světlo visící nad jevištěm představující vyšší moc, snad Boha. Po pauze se využívá opačného postupu – prostřednictvím epizod se herci postupně navracejí pro opětovné shledání na židlích, aby v závěrečné scéně mohli kolektivně rozpažit paže po vzoru samotného Ježíše.

Komorní prostor Divadla „12“ umožňuje, aby dialogy rezonovaly přímo do hlediště, což se zejména v případě Opilých skvěle vyjímá. Na pozadí komických momentů vyvstávají palčivé filozofické otázky, které by málokdo dokázal celistvě přijmout od někoho střízlivého. Vlastní osobní téma si zde může najít každý. Opilí ve svém obsazení navíc kombinují činoherní soubor NDM se stálými hosty, čímž se stávají důkazem souhry ostravských herců napříč divadly i generacemi.


  • NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ – DIVADLO „12“Opilí
  • Překlad: Tereza Krčálová
  • Režie: Lukáš Brutovský
  • Dramaturgie: Sylvie Vůjtková
  • Scéna: Juraj Kuchárek
  • Kostýmy: Zuzana Hudáková
  • Hudba: Lukáš Brutovský
  • Účinkují: Sára Erlebachová, František Strnad, Petra Lorencová, Petra Kocmanová, Ivan Dejmal, Petr Houska, Kateřina Breiská, David Viktora, Renáta Klemensová, Petr Panzenberger, Ondřej Malý, Vít Roleček, Robert Finta, Anna Polcrová

Premiéra 16. března 2019, psáno z uvedení 29. listopadu 2019 v Divadle „12“ v rámci festivalu OST-RA-VAR.

FOTO: archiv Národního divadla moravskoslezského

Poslední články autora

Otakar vs. Rudolf

Pět let zpět: Muzikálová analýza vztahu