Josef Jan Kopecký se dlouhodobě věnuje pedagogické činnosti při ZUŠ Střezina v Hradci Králové. Divadlu se kontinuálně věnuje od roku 1995 a za tu dobu účinkoval v desítkách divadelních her. Založil českotřebovský soubor TRIARIUS, vystupuje s pardubickým Divadlem Exil a s opatovickým divadlem MY Theatre.
Jakým způsobem jste se dostal k pedagogické činnosti?
Velmi jednoduše, protože jsem Pedagogickou fakultu vystudoval. Nicméně pravdou je, že mojí původní aprobací je čeština a dějepis. K výuce dramatické výchovy jsem se dostal mnohem později. Nejprve jsem učil na základní škole, na které jsem se později stal ředitelem, ale abych byl upřímný, úplně mě ta práce neuspokojovala. No a po šesti letech v pozici ředitele přišla nabídka z královéhradeckých Jesliček, zda bych nechtěl učit divadlo, a já to s radostí přijal.
V minulosti se poměrně intenzivně řešilo, zda by dramatická výchova měla být součástí vzdělávacího programu pro základní vzdělávání obdobně jako výtvarná a hudební výchova. Jaký je Váš názor?
Podle mě ano, ale v současné chvíli k tomu nejsou nastaveny ideální podmínky. Výtvarná i hudební výchova má výhodu v tom, že má v rámcovém vzdělávacím programu garantovanou minimální hodinovou dotaci, na rozdíl právě od dramatické výchovy.
Na Open Air Programu jsme mohli zhlédnout inscenaci hry Raye a Michaela Cooneyho A je to v pytli! Jakým způsobem vybíráte jednotlivé texty a podílejí se na tom i Vaši studenti?
Je to samozřejmě kolektivní práce. Nejprve čteme různé texty, o kterých následně diskutujeme a pak jeden z nich vybereme. Tenhle titul jsme zvolili z toho důvodu, že komedie patří k nejtěžším divadelním žánrům, a to pro nás byla ohromná výzva. Moji studenti si tak mohli vyzkoušet, jak náročné je po poměrně dlouhou dobu zůstat v tempu a nevypadávat z něj, což s sebou nese nutnost být neustále ve střehu a hrát s obrovskou vervou a energií.
Zbývá Vám vzhledem k vašemu pracovnímu vytížení čas a chuť zajít do divadla jako pouhý smrtelník?
Určitě. Mám pocit, že k dnešnímu dni jsem viděl za tento rok přesně 180 inscenací. Za divadlem cestuju často, hodně a hlavně rád nejen sám, ale i se svými studenty. Je to ohromně obohacující záležitost, která vás posouvá jedině kupředu.
FOTO: archiv Filmdat, Facebook Divadla Jesličky Josefa Tejkla
