Příjemný a uvolněný rozhovor s Jaroslavou Holasovou a čistě dámským osazenstvem divadelního souboru JakKdo, který vznikl při Základní umělecké škole Jaroměř.
Ve vaší inscenaci Musí to bét silně rezonuje navýsost aktuální téma manipulace. V čem Vy spatřujete největší nebezpečí současné společnosti právě z hlediska manipulace?
Zabývaly jsme se zejména manipulací projevující se ve vztahové rovině mezi rodiči a dětmi, při níž rodič dítěti postupně vsugeruje svůj vlastní názor a ono ho přijme, nebo se tomu nedokáže vzepřít a rezignuje, čímž ten názor pasivně přijme. Také jsme se lehce dotkly otázky mediální manipulace. Podle našeho názoru se manipulace dnes projevuje nejvíce prostřednictvím sociálních sítí a veřejnoprávních médií.
Jakým způsobem vznikla koncepce této inscenace, která propojuje objektové divadlo s činoherním herectvím?
Hrozně nás baví objevovat nové možnosti divadla a přemýšlet nad tím, co to může přinést dnešnímu divákovi. Zpravidla se u nás divácká obec dělí na dva tábory. Buď je nadchneme, nebo nasereme. Nic mezitím neexistuje. Navíc se pořád cítíme být více loutkáři než herci, takže hodně pracujeme se symbolem a se znakem a chápu, že člověka, který očekává činohru, to naštve, ale nemáme rádi popisné divadlo. Více nás baví ponechat divákovi možnost vlastní imaginace a baví nás, když se u toho přemýšlení trochu nadře.
Vaše interpretace Maryši se soustředí na její osud po spáchání vraždy. Jaké úvahy se během procesu zkoušení objevovaly?
Neuvěřitelně nás trápila otázka, jak se její příběh asi odvíjel dále po spáchání vraždy. Neustále jsme mezi sebou polemizovaly o různých variantách. Kdo se postaral o sirotky? Zda ji zavřeli nebo se zbláznila? Byl proces? Byl soud? Skočila do vody? Nakonec jsme dospěly k názoru, že byla natolik silnou osobností, že její život nemohl skončit sebevraždou.
Jak se Vám hrálo v dnešních podmínkách, protože počasí nám letos v Hradci příliš nepřeje?
Mokře. (smích) Paradoxně si myslím, že změna divadelního prostoru nám v tomhle případě pomohla, protože to vytvořilo daleko sevřenější a komornější atmosféru, která by se v atriu radnice pravděpodobně rozplynula, tím, jak je to velký prostor, navíc s elevací.
FOTO: archiv Open Air Programu
