Zpět na výpis článků

Občas se zapomeneme a myslíme si, že jsme lidi

Jak dochází ke vzniku občanské války? Kým je iniciována a jaké má důsledky? Nejde jen o neustálý historicky a společensky podmíněný kolotoč těch samých událostí? A co kdyby občanská válka začala právě teď?

Na to odpovídá inscenace Divadla Na zábradlí Dánská občanská válka 2018–24, která vznikla jako adaptace stejnojmenného dystopického románu Kaspara C. Nielsena. Ten jako východisko společenských problémů využívá postupující ekonomickou krizi, v jejímž důsledku dochází k výraznému rozevření sociálních nůžek a následné občanské válce. Režisérským a dramaturgickým duem Adam Svozil – Kristýna Kosová byl Niesenův román nejen adaptován, ale zároveň sebereflexivně tematizován. Současně se v inscenaci objevuje i samotná postava autora předlohy (Jiří Černý), která vede rozhovor s válečnou reportérkou.

V prvních chvílích se ocitáme na moderované čtenářské besedě o Nielsenově knize, kde se strhne diskuse plná klišovitých a tezovitých výroků o sociálních nerovnostech a politickém establishmentu. Relativně klidný obraz diskutujících je záhy rozbíjen demonstracemi pod okny, které rychle eskalují ve veřejná lynčování politiků, do čehož jsou zapojovány i děti. S veškerými násilnými scénami jsme seznámeni pouze zprostředkovaně dialogy a světelnými a zvukovými efekty, dává se nám však jasně najevo, že rozpad jakýchkoliv humanistických hodnost probíhá promptně. Hutnost scén zobrazujících probíhající válku je uvolňována černým, ale stále svírajícím humorem. Válka je demonstrována skrze partnerský vztah Leonory a Henryho, který je determinován vnějšími okolnostmi. Ona – členka odbojové skupiny, on – pracovník sirotčince. Oba se denně setkávají se zabíjením, k probíhající válce však přistupují odlišně. Pro Leonoru je nutností, prostředkem společenských změn, Henry se setkává v sirotčinci převážně s válečnými důsledky, tudíž k válce přistupuje s odstupem. To také vede k jejich odloučení, které je zpětně tematizováno v druhé polovině představení, v němž se děj posune o několik set let dopředu.

Tvůrci se rovněž zaobírají tématem médií zastupovaných válečnou reportérkou Magdaleny Sidonové, která pouze „klade otázky“, ale nedává žádné odpovědi. Prochází se mezi hromadami plyšových hraček, jež jasně evokují děti, a hledá ty správné záběry pro vysílání. Hyenismus v přímém přenosu.

Drastické válečné obrazy jsou v druhé půli představení konfrontovány se světem po více než čtyři sta letech, se světem po několika dalších občanských válkách, které měly přinést všeobecnou rovnost a hojnost pro všechny. Ačkoliv scéna se prosvětlila a na první pohled se nacházíme v útulně zařízeném moderním bytě, budoucnost tak světlá není. Místo utopie přichází jen další dystopie. Lidé, kteří již nestárnou a neumírají, ztratili smysl života, svou lidskost. Henry si vzpomíná na Leonoru – svou životní lásku a není s to pochopit, že ho opustila, zároveň se pro něho stala jen iluzí, velmi dávnou vzpomínkou. Je apatický, drogy se staly nutností všech „nových“ lidí a čas tráví nekončícími bezobsažnými večírky. Lidé už si jsou v podstatě rovni, u psů se však za oněch čtyři sta let vyvinula schopnost myšlení a řeči, a tak se stávají novodobými otroky – věčně na sedativech, bez možnosti rozhodovat o svém těle či o svých potomcích. Příroda byla zdevastována, práva bytostí neexistují a slavíme výročí konce první občanské války, kde se za něco bojovalo, ale nikdo už neví za co. A kolesa dějin se točí dál…


  • DIVADLO NA ZÁBRADLÍDánská občanská válka 2018–24
  • Předloha: Kaspar C. Niesen
  • Režie a dramaturgie: Adam Svozil, Kristýna Kosová
  • Scénografie: Petr Vítek
  • Kostýmy: Ján Tereba
  • Účinkují: Jiří Černý, Honza Hájek, Petr Jeništa, Dita Kaplanová, Miloslav König, Johana Matoušková, Magdaléna Sidonová

Premiéra 15. prosince 2017, psáno z uvedení 27. května 2019 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

FOTO: archiv Divadla Na zábradlí