V brněnském HaDivadle se usídlily na „trůně“ tamního jeviště Prezidentky, jedno z fekálních dramat rakouského dramatika Wernera Schwaba, rozvraceče a cynika, který ve svých textech užívá prapodivně vzletný jazyk jako materiál vypovídající o rozkladu. Inscenaci začlenilo HaDivadlo do cyklu Práce ve své 44. sezoně (2018/2019). Režii umělecký šéf Ivan Buraj svěřil kostýmní výtvarnici a scénografce Kamile Polívkové, které se podařilo prosadit se i v německojazyčných zemích, a má tak dostatek empatie pro schwabovskou mentalitu.
K dramatikově partům pro tři „ženy-prezidentky“ – bigotní Ernu, nemravnou Gretu a svatouškovskou Marjánku – připojila režisérka společně s mladou dramaturgyní Viktorií Knotkovou ještě jedny housle – pro Ernina syna Heřmana. Ten sice po celou dobu nepřetržitě mlčí, ale existuje. Ne ve světě „prezidentek“, nýbrž jako designér všeho okolo nich, od svícení až po závěrečné aranžování Erny a Grety do kýčovitých figurek Panny Marie. Herec Mark Kristián Hochman tak paradoxně s divákem komunikuje mnohem více, třebaže nepřímo. Ženy jsou stejně příliš zaklety ve svých představách, než aby tušily, co se kolem nich ve skutečnosti děje. Působí jako demiurgové – každá svého vlastního „demokratického“ státečku, který však nesahá dál než za dveře jejich malé kuchyňky, kde mohou činiti toliko mluvení, kolik je jim libo. A tak divák sleduje tři groteskní příběhy, kterak se proplétají a navzájem si ubližují.
Tři ženy obklopuje čistě jednoduchá scénografie Antonína Šilara, která zpočátku čítala pouze televizi a rychlovarnou konvici. Svítící televizor, „vypravující evangelium“ o návštěvě papeže Benedikta XVI., nahrazuje reflektor a osvětluje podivné sousoší žen jako svatý oltář. Tento temný chrámový obraz narušuje už jen skřehotání důchodkyň, postupně gradující v banální roztržky a odhalující jejich bizarní představy. Vysokozdvižný vozík s paletou pak v dalším dějství imituje skutečnou jídelní tabuli s buřty a bramborovou kaší, jež si posléze Erna a Greta překotně tlačí do chřtánů k večeři. Schwabovu kratochvilnému vyumělkovanému slovníku co chvíli uklouzne nožka po fekálii a herečkám Marii Ludvíkové, Monice Maláčové a Kamile Valůškové patří obdiv už jen za to, že toto kvantum monumentálních a za exkrementy převlečených ód zvládnou pojmout. Typově patřičně obsazené herečky s citlivostí, ale i průbojností žen mimo jiné divákovi předávají sugestivní obrazy autorových slov, zpodobňujících na první pohled úsměvnou, na druhý pohled hrůznou spletitost lidských vztahů.
Tato trojice deviantních figur postupně poodkrývá prohnilost lidské duše. Režie za pomoci vypovídající scénografie akcentuje křesťanský fenomén prázdného modlářství a pokrytectví. Erna a Greta tomu pomáhají svými vzletnými špinavými řečmi a sympaticky čistá Marjánka fanatickým básněním o čištění ucpaných toalet ve jménu Božím. A stejně jako ony žijí mimo skutečný svět, tak i jejich monumentálně přízemní drama je inscenováno mimo jejich čas a prostor. Sál HaDivadla přirozeně „nepřirozeně“ dýchá korektně posvátnou atmosférou ve chvílích, kdy „prezidentky“ počínají vydávat přihlížejícím na odiv své vyprázdněné živůtky v duchu postdramatu naplněného kýčem jejich představ. Tedy aniž by si samy uvědomovaly, že to, co říkají, se vskutku děje.
- HADIVADLO – Prezidentky
- Režie: Kamila Polívková
- Scéna: Antonín Šilar
- Kostýmy: Anna Chrtková
- Dramaturgie: Viktorie Knotková
- Zvukový design: Ivan Acher
- Spolupráce: Matěj Nytra
- Asistentka režie: Alexandra Bolfová
- Překlad: Josef Balvín
- Účinkují: Marie Ludvíková, Monika Maláčová, Kamila Valůšková, Mark Kristián Hochman
Premiéra 16. září 2019 v HaDivadle, psáno z uvedení 4. října 2019.
FOTO: Káťa Opuntia
