Zpět na výpis článků

Nedělní „poklidná“ situace a pondělní elitní nasazení

14. a 15. května

Třetí festivalový den vyšel na neděli a divák možná tak nějak čekal oddych a poklidné bloumání po krásné Olomouci plné divadelních nadšenců. Flora ho ovšem nenechala ani na chvíli vychladnout a nachystala mu pořádnou nálož performativního dění a nejzávažnější téma se propralo hned v první choreografii Dániela Szásze s názvem Loop. Maďarský tanečník předvedl obecenstvu niternou sondu do strachů lidské duše, kterou nejvíce sužují její traumata a pády. Obecenstvo se zatajeným dechem sledovalo pohyb těla a svalů, o kterých by ani neřekl, že existují.

Ohromený divák, povzbuzen kávou, pokračoval do prostorů Freskového sálu, kde se nic netušíc, ocitl v roli aktérů představení. Tzv. (Mo)mentální tanec s názvem Eau de vie je o kráse prožití okamžiku a znovuobjevení svých smyslů. Cílem je poskytnout divákovi možnost naprosté svobody konání. Samozřejmě můžete být pasivním i aktivním konatelem. Lucia Kašiarová, Peter Šavel a Tomáš Vtípil jsou citlivými vodiči celého kusu, jehož zastřešujícím rámcem je rituálnost.

Odpolední maraton se překlenul do své druhé poloviny performancí Geisha‘s Miracle, kde tři asijské tanečnice prohledali kus ženského světa a ukázaly, jak se proměnil v průběhu času. Poslední performancí třetího dne se stala vizuální skica Bombyx Mori, v níž tělo, pohyb a materiál splynou v jedno a vzájemnou kooperací stvoří působivé obrazce připomínající kaňky Rorschachova psychologického testu.

Ale největší událostí „poklidné“ neděle byla bezpochyby inscenace Maxim Gorki Theater  z Berlína The Situation, jež byla pro mě osobně završením nedělního balancování na hraně klidu a naprostého zneklidnění. Nejde o to, že by se situace na Blízkém Východě nelepšila. Ona se nelepší ani u nás, ani vpravo a ani vlevo. Debata s herci po představení nenechala nikoho chladným, snad jen úplné zmrzlíky, a tak se značná část publika odebrala pročísnout svou zneklidněnou mysl laskavou náručí festivalového šapitó či klubu Vertigo.

Pondělní program byl po předchozím festivalovém dni příjemnou osvěžující vsuvkou nečekaného hloubkového nadhledu. Zní vám to jako oxymorón? Mně taky. Ale Ivaně Uhlířové se v inscenaci Mimo zápis povedlo najít zvláštní vyváženost obojího. Vždyť kdo z vás si v životě nezkoušel psát deník? Je to skutečnost, je to fikce? Vždy je tam jakási míra stylizace, pokřivení skutečnosti a, buďme realisté, i notná dávka klišé.

U deníkových záznamů zůstalo tak trochu i na večerním představení. Slovenské národné divadlo Bratislava předvedlo výsledek vůbec první spolupráce s českým režisérem Jiřím Havelkou. Byla jím inscenace Elity, jež měla premiéru teprve nedávno. A jak osvětlili herci na debatě po představení, dotýká se skutečnosti až převelice děsivě. Dobrá zpráva byla, že diváci přijali inscenaci kladně nejen tady na Divadelní Floře, ale i na Slovensku. V pondělí večer tedy můžeme jít spát klidně s vykřičníkem do zítřka, neboť jak zní motto inscenace: „Minulost je pred nami.“


 FOTO: Facebook Divadelní Flory