Zpět na výpis článků

Nastupující šéf baletu MDO Michal Štípa: „Chtěl bych, aby se za mnou tanečníci nebáli přijít s jakýmkoli problémem.“

Od 1. ledna 2019 oficiálně nastupuje do funkce uměleckého šéfa souboru baletu Moravského divadla Michal Štípa. Dlouholetý první sólista Národního divadla, který ve vedení souboru vystřídal Roberta Balogha, se hned po nástupu do funkce zhostí náročného úkolu – choreografie a režie romantického baletu Bajadéra. O tom, jak skloubit všechny pracovní povinnosti a jaké jsou jeho plány ve vedení souboru, jsme hovořili po tiskové konferenci uspořádané 18. prosince 2018.

V právě končícím roce se Váš profesní život nesl ve znamení mnoha „premiér“. Etabloval jste se jako choreograf v NDM, začal jste studovat taneční pedagogiku na JAMU a nyní se chystáte na roli uměleckého šéfa.

Byl to nabitý rok a je pravda, že pro mne to byl rok rozhodující. Vytvořil jsem choreografii Dona Quijota pro Národní divadlo moravskoslezské, což byl můj veliký debut. Nějaké choreografie jsem již samozřejmě připravoval, ale v Ostravě jsem vytvořil velký celovečerní balet. Tato zkušenost mi teď velmi pomáhá v přípravách Bajadéry. Jako tanečník se člověk přece jenom zajímá o zcela jiné věci, než když stojí na druhé straně v inscenačním týmu. Ukončit taneční kariéru pro mne bylo samozřejmě těžké a stále s tím nejsem stoprocentně srovnaný. Poslední představení a rozloučení s jevištěm Národního divadla mě čeká právě 1. a 2. února. Proto pro mne bude začátek roku ještě hodně složitý. Skloubit svou práci choreografa a šéfa, do toho vysoká škola a ta představení v Národním divadle, kde ještě budu muset nějakou tu dobu taky trávit. Jsem teď samozřejmě trošku v rozpacích, jak to všechno dopadne, ale musí to dopadnout dobře. (smích)

Takže jste vůbec neuvažoval, že by se Váš profesní život mohl ubírat tímto směrem? Tedy nad kariérou uměleckého šéfa?

Uvažoval. Už poslední dva roky jsem přemýšlel o tom, co vlastně budu dělat, když skončím svou taneční kariéru. Jedna z verzí byla právě šéfování, ale to vám musí někdo nabídnout. Plánoval jsem se věnovat i pedagogické činnosti.

Jakým tedy budete uměleckým šéfem? Budete šéf-choreograf, šéf-tanečník, či šéf-pedagog? Budete například vést tréninky souboru?

Budu se určitě snažit, abych korepetitoval některé zkoušky a také abych vedl tréninky, protože si myslím, že vztah šéfa se souborem je pak přece jenom bližší a více tím tanečníky poznáte. Šéfem-choreografem budu určitě, jelikož již nyní pro soubor připravuji Bajadéru, ale být šéfem-tanečníkem zatím nemám v plánu. A upřímně tomu moc nevěřím. V baletním světě, a zvláště v mém věku, musí být tanečník stále udržovaný a jakmile jednou vypadne, je těžké se znovu vrátit v požadované kvalitě.

Máte nějaký vzor vedení souboru? Ve své kariéře jste se setkal s několika šéfy.

Zažil jsem několik šéfů a z každého bych si chtěl vzít něco. Určitě bych byl ale rád, kdybych mohl se souborem komunikovat. Chtěl bych, aby se za mnou tanečníci nebáli přijít s jakýmkoli problémem.

Chystáte nějaké personální změny? Přivádíte s sebou do Olomouce vlastního baletního mistra či dramaturga?

Do personálního obsazení souboru zatím zasahovat nebudu. Uvidíme do budoucna. Nejdříve se musím se souborem a jeho fungováním lépe seznámit. Přivádím však s sebou nového externího dramaturga, Martinu Náhlíkovou, se kterou budeme hodně spolupracovat na baletních dílnách a workshopech. Dále plánujeme připravit program například na Mezinárodní den tanceNoc divadel.

Co chcete, aby po Vás na konci olomouckého působení zůstalo?

To je velmi předčasná otázka. Rád bych soubor zviditelnil, a to nejen na jevišti, ale přál bych si, aby tanečníci přišli s diváky do užšího kontaktu. Proto plánujeme ty baletní dílny. Budeme se snažit vtáhnout diváky do zákulisí divadla a na baletní sál, aby mohli balet vidět i z jiného pohledu, než jaký znají z hlediště. Určitě bych také chtěl, aby soubor zvládal jak klasický, tak moderní repertoár a techniku a měl v tomto širší rozhled.

Takže se olomoucké jeviště dočká současného tance?

Dočká. Alespoň doufám, že se dočká. (smích) Začneme samozřejmě pozvolna – premiérou, kterou soubor uvede v příští sezoně. Zatím je vše v jednání, a proto o tom nechci moc mluvit. Choreograf musí přijet, podívat se na soubor a zjistit, jestli je spolupráce reálná. Vše se rozhodne až v lednu. Balet má jinak k dispozici jednu premiéru s orchestrem a jednu bez orchestru. Tím pádem bude zřejmě první premiéra sezony moderní bez orchestru a druhá baletní s orchestrem.

Budete pokračovat i v dětských baletech a spolupráci s Baletním studiem?

Ve spolupráci s Baletním studiem bych rád šel trošku jiným směrem. Chystám se vzájemnou spolupráci trošku přeorganizovat, ale zatím jsem neměl možnost podívat se na to podrobněji. Tuto sezonu tedy ještě nechám při starém a některé změny přijdou až sezonu příští. Rodiče, děti ani diváci se ale určitě nemusí bát, že by se studio rušilo. To určitě ne. Jen se v budoucnu musíme domluvit na jiných podmínkách.

Znáte dosavadní repertoár Moravského divadla? Jak jej jako nově příchozí hodnotíte?

Neznám jej úplně celý, protože ještě nebyla příležitost a do poloviny prosince jsem byl pracovně v zahraničí. S repertoárem se tedy ještě budu postupně seznamovat. Některé inscenace jsem samozřejmě viděl, ale ne všechny. Určité tituly budou z repertoáru staženy, některé na repertoáru necháme nebo je obměníme. Co bych rád obměnil, je Labutí jezero, jelikož verze, kterou máme v Olomouci na repertoáru, není úplně můj šálek kávy.

Ponecháváte si nějaké pracovní závazky mimo Olomouc, nebo zde budete na „plný úvazek“?

Samozřejmě mám závazky i mimo Olomouc, protože měním svou pozici v polovině sezony. V Praze mám také svou pedagogickou činnost, kterou nemůžu jen tak opustit, a v Brně vysokou školu, což je závazek na hodně dlouhou dobu. (smích) Budu se ale snažit být v Olomouci co nejvíce, protože bych rád navštěvoval a dozoroval představení. Je dobré, když šéf soubor hodně dobře zná. Ale závazky mám samozřejmě i jinde, je to tak půl na půl.

Poslední otázka. Jak se Vám líbí Olomouc?

Ještě jsem neměl možnost pořádně se rozkoukat, ale každý rok jsme sem s taneční partnerkou Nikolou Márovou jezdívali do poroty baletní soutěže či pravidelně hostovali. Vím, že jsme tu mnohdy byli v předvánočním čase a šli jsme na náměstí třeba na svařák. Znám víceméně jenom to náměstí, které je krásné, ale z okolí vlastně ještě nic.


FOTO: www.olomouc.cz, Moravské divadlo Olomouc, www.denik.cz