O založení spolku, o vtipném vzniku jeho názvu, o Koexistenci, ale také o tom, co je vlastně divadlo a jaká byla první spolupráce s Nocí divadel. To vše jsme právě na Noci divadel probrali s principálkou divadelního spolku Nabalkoně Markétou Zborníkovou. Markéta studuje na DAMU obor Výchovná dramatika a současně na olomoucké Katedře divadelních a filmových studií. Během studií, režie, dramaturgie a herectví stíhá vést i několik dramatických kroužků v Domě dětí a mládeže Olomouc (DDM). Miluje loutky. Spolek Nabalkoně založila v září roku 2012. Inscenace Koexistence, kterou mohli diváci zhlédnout během Noci divadel na Konviktu, je již třetí inscenací tohoto souboru.
Proč jsi založila divadelní spolek Nabalkoně?
Měla jsem akutní potřebu vést kromě dramatických kroužků na DDM i spolek dospělých lidí a úplnou náhodou jsem jednou potkala Karla Vaňka na Dětské scéně ve Svitavách. Byli jsme tam spolu v semináři a pak jsem ho náhodou potkala v Olomouci a říkám: „Jé ty tady studuješ, hele tak pojď se mnou hrát divadlo a Karel řekl ano.“ Tak jsme byli dva, k tomu se přidal můj bratr a oslovili jsme i další lidi z Konviktu.
Jak tento název vznikl a proč máte v logu koně?
Název má velmi zábavnou historku. Jednalo se o slovní přesmyčku, které jsme se s mým bratrem poté velmi smáli. Řekla jsem mu totiž, že mám na balkoně ručník a on přišel za mnou a říká: „Co mám s tím koněm udělat?“ Já jsem na něj reagovala: „S jakým koněm?“ A on: „Říkala jsi, že mám nabalit koně.“ „Ale ne koně, ale na balkoně,“ a z toho to celé vzniklo. (Smích.) A pak jsme si řekli, že v prostoru kde jsme působili prvně byl balkón, taková pavlač, tak že se budeme jmenovat Nabalkoně a k tomu navíc hezky sedla i ta naše přesmyčka, a proto máme v logu koně.
Co je pro Tebe divadlo?
První asociace je kolektiv, přátelé, lidi, se kterými mohu hrát a třeba i slavit Silvestr. A druhá, že skrze inscenaci, text, pohyb a to, co se děje na jevišti, mohu něco sdělit lidem. Mohu něco reflektovat nebo schovat do fiktivního příběhu něco, co potřebuji sdělit okolí.
Co Tě naplňuje na režii a dramaturgii inscenací?
(Smích.) No, já neumím mlčet, musím do všeho kecat a ve chvíli, kdy se mi dostane do rukou text, tak je to pro mě materiál, se kterým je pořád co dělat. A mám pocit, že nám spolupráce v režijním triu: Karel Vaněk, Michal Nagy a já, kde je Karel navíc i autor textu a já dramaturgyně, velmi sedí.
Jakou dramatickou roli by sis jednou chtěla zahrát?
(Smích.) No tak já především nejsem herečka, občas mám touhu hrát si než hrát a zrovna postava Emy v inscenaci Koexistence je napsaná přímo pro mě. A Karel mi i řekl: „Tuhle holku prostě musíš hrát ty, protože to nikdo jiný nezahraje!“ Ale co bych si chtěla zahrát, až na to budu mít věk, až mi bude třeba čtyřicet, tak by to byla postava Gertrudy. Ale ne Shakespearovu Gertrudu, ale spíše možná Gertrudu, jak ji pojala Margaret Atwood. Ta si Shakespeara bere na paškál a postava Hamletovy matky je v jejím podání v mnohém jiná.
O čem je podle Tebe Koexistence?
V prvé řadě je tam ukryta obrovská škála témat, velké množství námětů, o kterých jsme si ani my nemysleli, že tam jsou, ale postupně jsme je objevovali. V inscenaci jsou tři páry a ani jeden z nich není tradiční, standardní. Vyplynuly tam ale i další věci, jako otázka vztahů na pracovišti, submisivnost žen a spousta věcí, které se v dnešním světě a především ve vztazích nachází. Měli jsme prostě potřebu tohle reflektovat.
Kdy budeme moci zhlédnout další reprízu Koexistence?
Zatím ji nemáme naplánovanou, ale s Koexistencí bychom chtěli objet Česko i Slovensko. A reprízu plánujeme někdy na začátek letního semestru, s tím, že chceme jet i na soutěž do Mostu, která by se měla uskutečnit někdy na konci března.
Jak vnímáš Noc divadel. Je to poprvé, co Nabalkoně spolupracuje s tímto divadelním projektem?
Ano, je to poprvé. Je to poprvé, co jsme byli osloveni, abychom se do projektu zapojili. A je to poprvé, co se do Noci divadel zapojilo Umělecké centrum Konvikt, a že vůbec vznikla taková vele-akce. Na začátku jsme totiž vůbec netušili, že se do tohoto projektu na Konviktu bude chtít zapojit tolik spolků, že ožijí i chodby Konviktu, Atrium, Bílá Nora i K3. Mysleli jsme si, že odehrajeme představení a najednou je tu spousta programu, ve kterém máme co nabídnout. Je skvělé, že se naše divadelní katedra zapojila.
Foto: Vít Zborník, Michaela Petřek Linhartová
