Letošní ročník MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLA EVROPSKÝCH REGIONŮ nabídl jako obvykle nespočet opravdu zajímavých inscenací, performance a dalších divadelních projektů souborů z celé Evropy, a to jak na profesionální, tak na amatérské bázi. Jeho program zahrnoval taková jména jako je ruský Teatr U mosta Perm, Slovenské komorní divadlo Martin, Scéne indépendante contemporaine Paris z Francie či množství dalších předních divadel z celé České republiky. V rámci Open Air Programu pak vystoupilo například Teatro Matita, divadlo VOSTO5, Divadlo koňa a motora, studenti KALD DAMU nebo norský soubor Zirk Mirk. Pro mne osobně však letos bylo největším zážitkem a zároveň objevem vystoupení mezinárodního uskupení New International Encounter. NIE vznikli v roce 2001 a od té doby spolupracovali se soubory napříč světem, vystupovali mimo jiné v New Yorku, Edinburghu nebo Mexico City. Na letošní ročník festivalu přijeli s představením inscenace Muzeum vzpomínek.
Pocit, že se bude jednat o něco výjimečného, jsem získala hned z počátku. Podoba studiové scény divadla DRAK se totiž zcela proměnila. Hrálo se v malém uzavřeném prostoru, který vznikl uprostřed vystavěného kvádru. Stěny kvádru tvořily dřevěné šuplíky vyvolávající dojem kartotéky, knihovny nebo muzea – Muzea vzpomínek. Intimita místa byla podpořena i malými skládacími stoličkami pro diváky, které byly rozestavěny ve dvou řadách těsně u sebe podél obou delších stěn kvádru. Doslova si tedy vynutily fyzický kontakt s vašimi sousedy. Vzniklo tak přibližně padesát míst, která byla téměř do jednoho obsazena. Po celou dobu usazování a vpouštění diváků do „sálu“ zněla živá nostalgická hudba navozující atmosféru. Hrálo se v prostoru ulice vzniklé mezi stoličkami, ale i za a mezi nimi. Jednalo se tedy o divadlo velice kontaktní, hrálo se opravdu face to face.
Představení započalo na samotném konci, když hlavní hrdina začal popisovat zážitek své vlastní smrti. Zemřete-li, vaše srdce se zastaví. Přestane pumpovat krev do mozku a vy se začnete vytrácet. Zmizí vaše vědomosti, zmizí vaše vzpomínky, až nakonec zmizíte i vy. Zůstat můžete jen ve vzpomínkách vašich blízkých. Přestáváte existovat jako JÁ a stáváte se bratrem, studentem, sousedem, první láskou…V následujících přibližně sedmdesáti minutách představení jsme se pak spolu s postavami vrátili na úplný začátek, abychom skrze jejich vzpomínky sledovali život našeho hrdiny. Jeho dětství po boku staršího bratra, jeho první lásku, jeho malá vítězství a pády. Skromnost a prostota, s kterou byly tyto všední situace vyprávěny, jsou nejen velice sympatické, ale především umožňují divákům stát se téměř součástí vyprávěného příběhu, nebo ještě lépe, vzpomenout si na svůj vlastní. O upřímnost vyznění se z mého hlediska zasloužil i fakt, že hlavním jazykem představení byla angličtina, občasně prokládána mateřštinou jednotlivých členů souboru. Velká slova jako jsou láska a smrt, která jsou v češtině přece jen zatížena jistou dávkou patosu, si tak (alespoň pro mne) mohla uchovat čistotu svého obsahu. Bez jakékoliv nadsázky či pachuti klišé tedy musím závěrem konstatovat, že inscenace Muzeum vzpomínek se vám prostě dostane pod kůži…
Psáno z představení 27. 6. 2013
Director: Kjell Moberg Co-director: Alex Byrne Set Design: Katja Ebel Frederiksen Production Manager: Elke Laleman Musical Director: Helder Deploige Cast: Guri Glans, Iva Moberg, Kieran Edwards, Tomáš Měcháček, Helder Deploige.
