Druhý festivalový den se probouzí do nevlídného sychravého počasí. Den, který vybízí k tomu schovat se před venkovním marasmem do teplé náruče divadelních domů. Dopolední představení Divadla Drak Bílý tesák okouzlilo i ty nejmenší diváky. Spojení divadelní a filmové řeči je geniální. Tajný život Friedmanových polského divadla Teatr Ludowého činí z diváka partnera v akci i reakci. Švýcarský soubor Rimini Protokoll inscenuje hru bez herců a večerní představení Maryša v režii Jana Mikuláška ukazuje, že české divadlo patří také k evropské špičce.
Tajný život Friedmanových je pozoruhodnou sociologickou sondou do života zdánlivě obyčejné americké rodiny. Inscenace Marcina Wierzchowského je volně inspirována dokumentárním filmem Andrewa Jareckého Vše o Friedmanových. Během představení jsme přímými svědky i účastníky rekonstrukce událostí případu, který na počátku 80. let 20. století vyvolal davovou hysterii po celé Americe.
Poklidný život dobře situované židovské rodiny změní obvinění otce a nejmladšího syna Jesseho z pedofilie. Obvinění postavené na nevyvratitelných důkazech. Jenže místo odpovědí přibývá řada nekonečných otazníků. Divák vstupuje do reálných scénografií každodenního života Friedmanových ‒ pohybuje se po jejich bytě a zneklidňuje ho vědomí toho, že by to mohl být i jeho byt. Není možné nevytvořit si k postavám žádný vztah, protože je vidíme během rodinné večere, po stěnách jsou plakáty hudebních interpretů nebo skupin, rodinné fotografie a pohledy z cest. Získáváme pocit, že je důvěrně známe, když do bytu vzápětí vtrhává policejní razie a zatýká otce i syna. Hra plná zvratů nás provádí zákoutími celého případu. Ocitáme se v počítačové učebně, v níž se mělo odehrávat sexuální zneužívání, sledujeme simultánně výslechové metody policie plné nátlaku a výhružek, pocítíme na vlastní kůži ponížení odehrávající se za zavřenými dveřmi, okusíme stinná zákoutí vazby, v níž syn a otec strávili několik měsíců před samotným procesem, stáváme se přímými aktéry soudního jednání, jsme svědky nejrůznějších svědectví, ale odpověď na nejdůležitější otázku nenacházíme. Vinen, nebo nevinen? To je oč tu běží… Stěží.
Záměrem režiséra Marcina Wierzchowského není divákovi předložit jednoznačný a ucelený názor na případ bez důvodných pochybností, který otřásl Amerikou. Nejde to, protože svět není černobílý. Lidé nejsou jenom hodní nebo zlí. To je velmi zjednodušující pohled, kterého se režisér se svým uměleckým týmem vyvaruje. Dominantním se naopak jeví to, jakým způsobem o daném případu vypráví jeho jednotliví aktéři a média, která se ženou za senzací. Odkrývání moderních mechanismů, na jejichž základě funguje celá společnost s nutkavou potřebou najít vždy obětního beránka. I my jsme podlehli civilnímu voyeurismu, zprvu nesměle, možná s neodbytnou myšlenkou pulzující v hlavě, že to, co děláme, je nepatřičné, ale postupné rozkrývání událostí nás pohltilo a se zatajeným dechem jsme čekali na další a další senzaci, která se v příběhu objeví.
Odvážný sociální experiment s jasným příklonem k dokumentárnímu divadlu nabízí řadu dech beroucích hereckých výkonů. Nelze uniknout, není kam se schovat. Těsná blízkost nutí herce k naprosté autenticitě. Odkládají svrchní vrstvy až před námi stojí nazí a nezvykle zranitelní.
Inscenace Nachlass ‒ Hry bez osob německého souboru Rimini Protokoll a švýcarského Théâtre Vidy-Lausanne je umístěna v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo do industriálního prostoru DEPO2015.
Vcházíme do koridoru, který obepíná černočerná tma, na jejímž konci se ocitáme v zářivě bílé místnosti nepravidelného půdorysu, kterou lemuje osm dveří, nad nimiž je umístěno odpočítávání. Nad hlavou po téměř celé délce místnosti je natažena mapa světa, která v reálném čase zaznamenává úmrtí na všech kontinentech. Každých pár sekund někde někdo umírá. Smrt je všudypřítomná. Potřeba vyrovnání se s vlastní smrtelností a svobodná volba cesty svého odchodu je pro tento divadelní projekt klíčová a neopominutelná.
Stefan Kaegi jako tvůrce dokumentárního divadla pracuje formou výzkumu, prací s veřejností. Společně se scénografem Dominicem Huberem vytvořil projekt oscilující na pomezí dokumentárního divadla a výtvarné instalace, jehož atmosféru dokresluje někdy pouze auditivní, jindy audiovizuální nahrávka přibližující divákům důvody, kvůli kterým se tito lidé rozhodli připravit na svůj vlastní odchod. Smrt jako univerzální téma dotýkající se každého z nás nám prostřednictvím jednotlivých svědectví ukazuje širokou názorovou pestrost na toto téma. Divák vchází postupně do každé z místností, které se svým charakterem vždy vážou k vyprávění každého z aktérů (hotelový pokoj, modlitebna, kancelář, divadlo, kuchyň, sklad). Po předem vymezený čas máte možnost prozkoumávat každý záhyb a zákoutí dané místnosti. Můžete nahlédnout do šuplíku, prohlédnout si fotografie, lehnout si na postel, posadit se do křesla. Kromě neherců a scénografie má v projektu zásadní postavení čas, který dokáže být neúprosný. Odpočítávání nade dveřmi může také v lehké nadsázce symbolizovat vyměřený čas na zemi.
Otevírání takovýchto témat nejen prostřednictvím divadla, ale zejména ve veřejném prostoru považuji za nesmírně důležité. Předání vlastní zkušenosti s vyrovnáváním se s vlastní smrtelností může být obohacující. Nezáleží na tom, zda si po letech vzpomeneme na jména, která visela příznačně na cedulkách vedle dveří před vchodem do místnosti, ale na poselství každého z nich. Můžeme s nimi souhlasit, nesouhlasit nebo polemizovat, ale to, jakým způsobem přijímají natočení svůj v blízké či daleké budoucnosti nadcházející úděl s nepředstíranou pokorou bez zbytečného sentimentu a přehnaného patosu, by si zřejmě přál každý z nás.
- TEATR LUDOWY ‒ Tajný život Friedmanových
- Režie: Marcin Wierzchowski
- Scéna: Barbara Ferlak
- Kostýmy: Ewa Mroczkowksa
- Hudba: Urszula Chrzanowska
- Asistentka režie, inspice: Martyna Rezner
- Hrají: Piotr Pilitowski, Małgorzata Kochan, Patryk Palusiński, Jakub Klimaszewski, Piotr Franasowicz, Jan Nosal, Jagoda Pietruszkówna, Maja Pankiewicz, Kajetan Wolniewicz, Ryszard Starosta
Premiéra 19. listopadu 2016, psáno z reprízy 13. září 2018 v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo.
- RIMINI PROTOKOLL & THÉATRE DE VIDY ‒ Nachlass ‒ Hry beze slov
- Koncept: Stefan Kaegi / Dominic Huber
- Video: Bruno Deville
- Dramaturgie: Katja Hagedorn
- Zvuk: Frédéric Morier
- Umělecká asistence: Magali Tosato, Déborah Helle
- Scénografická asistence: Clio Van Aerde, Marine Brosse
- Technická koncepce a výroba dekorace: dílny Théâtre de Vidy
Premiéra 14. září 2016 v Théâtre de Vidy, Lausanne, psáno z reprízy 13. září 2018 v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo.
FOTO: archiv Mezinárodního festivalu Divadlo
