Každý chce svůj vlastní příběh. Žid, křesťan i nacista. Jeden takový vypráví hra Slyšení, již Komorní scéna Aréna uvedla v české premiéře 28. února 2015. My jsme ji mohli zhlédnout v rámci festivalu Ost-ra-var 26. listopadu 2015. Inscenace sleduje životní příběh Adolfa Eichmanna, jednoho z hlavních organizátorů holocaustu.
Aréna uvedením této hry učinila odvážný krok. Text Tomáše Vůjtka je odvážný, nebojí se věci nazývat pravými jmény a celý se nese v duchu nacistické propagandy do takové míry, že i divák se občas se strachem v očích rozhlíží, zda jej někdo neudá. O to intenzivnější tento pocit je, že Marek Cisovský v roli Eichmanna představuje přesně ten zvláštní typ člověka, jehož klid nás činí nervózními. Svými pohyby, způsobem mluvy a pohledem vyvolává pocit, že každý z diváků se na tu krátkou dobu stává židem. Jeho projev je natolik přesvědčivý, že zbytek postav se nejen v rámci inscenace, ale občas i v rámci historie, stává nepodstatným, čímž dotahuje precizně životní přání Eichmanna ke zdaru, zároveň umocňuje historickou větu a slogan inscenace: „Kdybychom bývali měli padesát Eichmannů, tak bychom válku vyhráli“.
Aréna však neumožňuje jen pohled na historickou osobu. Ukazuje prostého člověka, jenž je chorobně ambiciózní, trpí komplexem méněcennosti a touží po svém životním příběhu, což nejsilněji sledujeme v závěru inscenace, kdy Eichmann okřikuje Franka slovy: „Držte hubu! Tohle je můj příběh!“.
Režisér Ivan Krejčí vykresluje muže přesvědčeného, ale i zmanipulovaného režimem. Někoho, kdo prostě podléhá rozkazům svých nadřízených, tak jako my všichni, čímž je potlačena otázka viny či neviny. Muže, jenž je sebestředný do takové míry, že když je spáchán na jeho velký vzor Heydricha atentát, je naštvaný jen proto, že si s ním nebude moci zahrát houslový koncert. Muže, který je jen jedním z nás. Tím se z tématu 2. světové války stává pouze historický kontext, do kterého je děj zasazen.
V kontextu této doby je jednoduše ale promyšleně navržena taktéž scéna, na níž se zpočátku objevuje jen jídelní tabule, přikrytá červenou látkou, jakožto symbol SS, a několik poházených židlí, které jsou v průběhu představení poskládány do úhledných řad jako metafora nastolení řádu a pořádku s příchodem Eichmanna.
Inscenace Slyšení však nenabízí jen pohled na obyčejného člověka. Zároveň s ním totiž ukazuje i jeho boj s vírou v Boha a rozkývá tak velice jemně věčnou otázku: Je Bůh?. Rámcovou situaci pro celou inscenaci totiž tvoří Eichmannovo slyšení právě u Boha, kdy Eichmann na tuto schůzku přichází a netrpělivě čeká na to, že vypoví svůj životní příběh. „Kde je? Byl jsem v Berlíně, Polsku, Rakousku a nikde nebyl“. Při čekání tak zazní parafrázované věty, které v průběhu historie již mnohokrát padly a nejspíše ještě mnohokrát padnou.
Komorní scéna Aréna – Slyšení. Režie: Ivan Krejčí. Dramaturgie: Tomáš Vůjtek. Scéna: Milan David. Kostýmy: Marta Roszkopfová. Hrají: Marek Cisovský, Petra Kocmanová, Petr Panzenberger, Šimon Krupa, Vladislav Georgiev, Tereza Cisovská, Ondřej Malý j.h., Albert Čuba, Josef Kaluže, Pavel Cisovský j.h..
Premiéra 28.2.2015. Psáno z reprízy 26.11.2015v rámci 19. ročníku Festivalu ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR.
Foto: archiv divadla
