Olomoucké Divadlo hudby představilo v neděli 12. února tvorbu divadelního souboru Karromato. Představení inscenace Pohádky u krbu proběhlo v rámci dramaturgické linie Divadlo hudby dětem zacílené na loutková představení, po kterých zpravidla následuje Pohádková dílna. V té si děti tentokrát mohly, v reakci na zhlédnuté představení, vyrobit stínové divadélko.
Karromato je souborem navazujícím na tradici středoevropského loutkového marionetového divadla, které staví na profesionální úroveň a prezentuje tento fenomén i v zahraničí. Navštívili například Anglii, Španělsko, Hongkong, Čínu, Kanadu, Chile, Indii, Mexiko a mnoho dalších zemí. Do pásma založeného na pohádkách bratří Grimmů zařadili Červenou Karkulku, Popelku, Grimmy zpracovanou legendu o Krysařovi a Perníkovou chaloupku. Navzdory své koncentraci na tradici používají v inscenaci kromě marionet, plošných loutek, klapaček a loutek stínových i typ loutky bunraku, mající svůj původ v japonském divadle. Velké množství typů a velikostí loutek objevujících se v představení ovládala pouze trojice loutkoherců Pavla Srncová, Kiko Montoto a Abel Hernandez. Bezpochyby bylo zapotřebí dokonalé souhry při změně malovaných kulis, načasování všech scén, přechodů mezi nimi a výměn loutek. Loutkoherci dosáhli plynulého tempa, patřičného vyznění komických momentů a někdy téměř lidsky realistického projevu loutek, které střídala čistá a s divadelní zkratkou vhodně pracující stylizovaná stínohra.
Loutkoherci byli nepřiznaní, aby nic nebránilo nepřetržité pohádkové iluzi. Scénografie, zaplňující celý portál jeviště, tudíž oddělovala prostor vodičů loutek od prostoru dramatického děje a diváků. Na ploše scény bylo vytvořeno šest možných jevištních prostorů, které vznikly odkrytím částí plošné kulisy divadla. Tři dolní okénka, hraničící s výškou pasu, sloužila převážně marionetám a bunraku. Přesně nad nimi byla další okénka, určená ke stínohře. Obě tyto roviny se průběžně prolínaly. Přestože jsem v tomto počínání nemohla nalézt přesný kód, nepůsobilo rušivě, naopak se jednalo o funkční ozvláštnění, které sloužilo vyprávění.
Soubor vytvořil specifickou poetiku vyznačující se nepřetržitým a jemným tokem vjemů plynoucím v rytmické a dynamické symbióze hudby Roberta Schumanna s pohybem loutek. Pohádky u krbu vyžadují soustředěný způsob vnímání. Kromě krátkých namluvených nahrávek uvozujících a usměrňujících děj, které zazněly vždy na začátku a poté jedinkrát v průběhu každé pohádky, je v celé inscenaci použití slova zcela vynecháno. Dochází tak k vyprávění příběhu především skrze vizuální vjem a hudbu, která navozuje napětí, atmosféru a emoci. Tento přístup divadla Karromato by se dal nazvat i jako loutková pantomima, v níž umělci dokáží využít až netušených možností výrazu dřevěných herců. Jde o ambiciózní snahu, která se souboru daří naplnit.
Konstruování děje tímto způsobem je po určité době náročné na sledování a
v polovině představení šlo znatelně vnímat, že menší děti se již unavily a jejich pozornost klesla. Možná i proto, že příběh o Krysařovi, alespoň podle množství otázek, které malé děti směřovaly ke svým rodičům, nepatří právě mezi jim známý fundus pohádek. Nedošlo ovšem k chaosu a děti s představení
m dále komunikovaly, aktivně upozorňovaly na rozpory s jim známou verzí pohádek a oceňovaly vtipné momenty. Komiku bylo možno nalézat nejčastěji v kontrastech. V Popelce to například byla tlustá a hubená sestra, v Červené Karkulce děsivá pověst vlka, který ovšem vrtí přátelsky ocáskem a požitkářsky se uvelebuje v posteli. Další komickou pasáží byla nápaditě zpracovaná chvíle zkoušení Popelčina střevíčku, která byla pojednána pomocí velkoplošných loutek nohou od kolenou na zem a v použitém okénku působila situace jako filmový detail. I tyto loutky si diváci mohli po skončení představení prohlédnout zblízka a jejich fungování si vyzkoušet, což se setkalo s nadšeným ohlasem dětí i jejich rodičů.
Ve tvorbě divadla Karromato lze vidět snahu o vysokou úroveň všech složek inscenace. Velkým znakem kvality jsou u tohoto souboru mistrně vyřezávané a ovládané loutky. Pohádky u krbu doplňují středoevropský odkaz o estetiku romantismu 19. století, v jejímž duchu tvořili bratři Grimmové i Robert Schumann. S tím koresponduje i výtvarné pojetí samotné scény, na zatažených okénkách jsou malby krajiny či zámku ve skalách, napravo kresba bratří Grimmů a nalevo má svůj obraz Schumann. Nejdominantnější je obraz rodiny, která tematicky sedí v setmělé místnosti u krbu.
Na základě těchto výčtů mohu s jistotou říci, že tvorba divadla Karromato je ojedinělá, mísící originální nápady s obdivuhodnou zručností a osobitou němou poetikou, kterou zároveň vychází vstříc divákům všech věkových kategorií.
Divadlo hudby Olomouc – Loutkové divadlo Karromato – Pohádky u krbu. Námět: Pohádky bratří Grimů. Tvorba: Karromato. Scéna a loutky: Jan Růžička. Hudební adaptace: Marko Ivanovic. Hudební nahrávka: klavír – Sergej Perepeljatnik, housle – Petr Vyoral.
Psáno z reprízy uskutečněné 12. 2. 2017 v Divadle hudby – Muzeu umění Olomouc.
FOTO: www.karromato.cz
