Když se řekne Kytice, každému se hned vybaví Karel Jaromír Erben a jeho sbírka balad, která se řadí k nejznámější české literatuře vůbec a nechybí ani v kánonu četby k maturitě. Jenže literární podoba není jediná, kterou tahle sbírka má. Hojně je také uváděná v divadle.
Aktuálně se v České republice podle serveru i-divadlo.cz hraje jedenáct inscenací Kytice. Momentálně nejdéle uváděná je v Divadle Radost (od roku 2012), které se repertoárem zaměřuje především na děti a mládež a v hrách využívá loutky. Nejnovější (s premiérou v roce 2025) jsou z Divadla Semafor, kde došlo ke znovuuvedení, a z Divadla Lampion, které se tvorbou stejně jako Divadlo Radost orientuje na mladší obecenstvo.
V roce 2024 byly premiérované Kytice Moravského divadla Olomouc, Divadla Dokola, Městského divadla Mladá Boleslav a Městského divadla v Mostě. Ve všech uvedených divadlech se jedná o činohru, kromě loutkového Divadla Dokola, kde je Kytice pojata jako one man show.
Tato slavná sbírka balad se dočkala i filmového zpracování, a to už v roce 2000. Filmovou adaptaci režíroval František Antonín Brabec, který se později vrhl i na Krysaře a Máj, které už nebyly tak úspěšné jako Kytice, která na ČSFD sklidila 76 %.
Kolik tedy máme Kytic?
Pokud bychom chtěli být v počtech aktuálních inscenací Kytic přesní, nebude to jednoduché. Dobrat se ke konkrétnímu číslu je složitější o to, že vyhledávání Při přepočítání s pomocí IDU vyšlo aktuálních inscenací 15. Kromě Kytice, my homeland se do „nového“ počtu řadí i dvě baletní uvedení (Plzeň a Praha) a Kytice vol. 2 alternativní scény Moving station v Plzni.
Nejstarší premiéra Kytice se datuje k roku 1941 v již zaniklém Divadle Uranie a od té doby bylo uvedených dalších 66 Kytic (ať už pod stejným nebo jiným názvem; příkladem může být autorská inscenace Vojtěcha Moravy ke dvoustému výročí Erbenova narození Erben(n)e!). Číslo ale nebude stále přesné. Ve výpisu třeba chybí premiéra z Moravského divadla z roku 1942 a také nepočítáme s adaptacemi od ochotnických spolků.
Nesmrtelná Kytice
Co je tedy na Kytici stále tak přitažlivé a proč ji další a další divadla zahrnují do repertoáru? Populizátorka české literatury 19. století Karolína Zoe Meixnerová, známá taky jako cojezoe_, si myslí, že je to atraktivitou témat a děsivým nádechem: „Je to lehce strašidelné, ty balady jsou úderné. Víme, že i dneska lidi pořád čtou thrillery, horory, teďka frčí i žánr true crime. Myslím, že přesně nálada toho mysteriózna, pochmurná a strašidelná je, byla a bude lákavá.“ Dále Meixnerová zmiňuje přístupnost textu pro mladé čtenáře: „Erben to napsal velmi přístupně, takže ten text funguje i dneska, právě proto je Kytice nesmrtelná.“
Pro uvádění a zahrnování do repertoáru mají divadla různé důvody. U Národního divadla je to hlavně proto, že hraje věci na maturitu, jak zmiňuje i Filip Kaňkovský v podcastu u Čestmíra Strakatého. Dokazuje to i repertoár, kde můžeme najít mimo jiné Hamleta, Hordubala, Její pastorkyňu nebo Naše furianty. Výběr titulu pro olomoucké divadlo vysvětlil šéf činohry Roman Vencl: „Sezona 2024/2025 bude pro činoherní soubor ve znamení české dramatické tvorby a to proto, že nám přišlo zajímavé dát vedle sebe současné texty, které u nás budou mít svou světovou premiéru, a proložit je českou klasickou tvorbou, jakou reprezentuje právě Kytice.“
Plejáda režisérů
Kytice v Moravském divadle Olomouc a v Městském divadle Zlín mají společné to, že mají obě slovenského režiséra. V Olomouci je to Marián Pecko, který dříve pro Moravské divadlo režíroval například Petra a Lucii, a ve Zlíně Dodo Gombár, který dále například režíroval Bílou Vodu (Městské divadlo Brno) nebo Farmu zvířat (Slovácké divadlo). Ten v rozhovoru s dramaturgyní Katarínou Kašpárkovou Koišovou v programu k inscenaci zmínil, proč chtěl inscenovat právě Kytici: „Nejvíc mě na ní vždy lákala fatálnost, osudové pnutí mezi konáním a touhami jednotlivých postav. Taky je mi blízká určitá ponurost, chvění, vibrace, jakýsi přítomný nepokoj jednotlivých balad.“
Pražskou Kytici režírovali Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, momentální šéfové činohry Národního divadla. „Zajímají nás témata, která se dotýkají imaginace a vnitřního světa. Tak se nejlépe zjistí, jak se člověk střetává s realitou, kam sahá jeho paměť věcí, ale i paměť osobní a společenská,“ řekl Trpišovský v rozhovoru v programu k inscenaci.
Proč zrovna Kytice
O co se tedy ve výsledku jednotlivé tvůrčí týmy snažily? Například Dodo Gombár se chtěl pokusit o interpretaci. „Chtěl jsem divadlo, které nese jistý pevný názor, s nímž je samozřejmě možné polemizovat, ale měl by být sdělen v jasném gestu. Zároveň mi přišlo, že je dobré hledat kontext, nejen časoprostorový, ale i obsahový. Vyprávět příběh v příběhu.“
Marián Pecko zase ve svém pojetí snažil „staré verše“ přiblížit současnému publiku. „Při pročítání a studovaní Kytice jsme spolu s dramaturgyní, herečkami a herci objevovali neustále nové a nové vrstvy, ukryté pod nánosem času, a tyto vrstvy jsme postupně identifikovali jako něco, co je nám bytostně známé, blízké a nečekaně aktuální,“ vysvětlil režisér Marián Pecko. O aktuálnosti mluví i Karolína Zoe Meixnerová: „Rodinná témata, vztah matka a dcera, to je stále aktuální a vždycky to aktuální bude.“
V Praze finální výběr vzešel z obsahu a z témat každé z nich, ale také možnosti převodu konkrétních veršů na jeviště, jak zmiňuje v programu k inscenaci dramaturgyně Ilona Smejkalová. „Kytice řeší téma svědomí a lidských chyb čili toho, co si pak sami po činu, či dokonce zločinu musíme odžít a protrpět. A často jde o zážitky téměř hororové,“ vyjadřuje se k tématu ve stejné brožuře Martin Kukučka. Lukáš Trpišovský zase klade důraz na emoci, kterou inscenace předá: „Naše inscenace jsou pro někoho možná těžko popsatelné, ale mám zkušenost, že i když někomu inscenace přijde myšlenkově řídká, stejně nepopře intenzivní emoci.“
Během práce na projektu proběhla derniéra Kytice ve Zlíně (15. února 2025).
Autorka je studentkou 3. ročníku bakalářského programu Divadelní studia a Žurnalistika na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Použité zdroje (programy k inscenacím):
Moravské divadlo Olomouc, činohra, Karel Jaromír Erben, Kytice, připravila MgA. Michaela Doleželová
Národní divadlo, činohra, Karel Jaromír Erben, Kytice, připravila Ilona Smejkalová
Městské divadlo Zlín, Karel Jaromír Erben, Dodo Gombár, Kytice, připravila Katarína Kašpárková Koišová, odpovědná redaktorka: Hana Vondrášková
