Posledním představením, které letošní Festival divadel Moravy a Slezska nabídl, byl muzikál František z Assisi, jenž byl inscenací domácího souboru, Těšínského divadla, konkrétně české scény tohoto divadla.
Inscenace, která měla premiéru 12. září 2015, nabízí pohled na nejdůležitější momenty ze života tohoto světce, jenž se tak po Johance z Arku stává další hlavní svatou postavou české muzikálové scény. Tím ale všechny podobnosti končí.
Na rozdíl od Johanky František totiž působí téměř ve všech směrech poněkud staromilecky. Začněme u toho, co se nám jako divákům nabízí jako první, scénou. Ta sice nabízí efektní šikmu, která je velmi účelně používána, nicméně malované kulisy jsme si odbyli snad již před pár stoletími a plátno, kde se promítají nebesa, která svou popisností navíc ničí celou Františkovu ideu víry pro víru samotnou, je také poněkud pasé. A dojem nenapraví ani hudba, která by možná sama o sobě nezněla ani tak špatně, ale umělý zvuk kláves, který má naše generace jasně spjata s devadesátými léty, jí na ničem nepřidá.
Stále ale nic samotnému muzikálu neublíží více než herecké výkony. Respektive pěvecké. To, že Zdeněk Klusák si jako František svým nádherně zabarveným hlasem, vlídností a něhou, která se vás dotkne i na balkoně, podmaní celé ženské publikum, prostě nestačí. Svým nadprůměrným pěveckým výkonem navíc ublíží zbytku souboru, který vedle profesionálních tanečníků „samá ruka, samá noha“ vypadá po celou dobu spíše jako Alenka v říši divů.
Trochu jako z jiného světa ale působí scény s černým rytířem. Ty jsou dovedeny ve všech směrech téměř k dokonalosti. Nejenže má efektní kostým, ale drží krok s tanečníky v neobyčejně funkčních a zajímavých choreografiích, které mimochodem provází celé představení, nicméně kvůli souboru nemají moc prostor vyniknout. Zároveň mírně „nakřáplý“ hlas Tomsze Przybyla dodává postavě černého rytíře na temnosti a drsnosti. Stejné malé kouzlo v inscenaci tvoří postava smrti, jež je vybarvována nezvykle neutrálně. Bohužel, V případě Adély Krulikovské by byl, na rozdíl od pohybu, na místě snad dodatek smlouvy v podobě zákazu zpěvu.
Otázka, zdali je vůbec téma Františka z Assisi vhodné k inscenování a či má co k sdělení, je více než u jiných témat velmi individuální, za mě ale dostává jasné ano, jen by si zasloužilo více. Čeho? Možná samotné víry.
Těšínské divadlo – František z Assisi. Autoři: Martin Kákoš, Gabo Dušík, Martin Sarvaš, Jaroslav Moravčík. Režie: Jaroslav Moravčík. Dramaturgie: Ivan Misař. Scéna: Pavol Andraško. Kostýmy: Ludmila Városová. Choreografie: Jaroslav Moravčík.
Premiéra 12.9. 2015. Psáno z reprízy dne 12. 11 v rámci festivalu divadel Moravy a Slezska.
FOTO: web Těšínského divadla
