Životní touha dotknout se chodidly bělostného písku, opřít hlavu o kmen palmy a do úst nabrat vodu s chutí soli. Šnorchl a ploutve ve skříni. Jak se ale dostat na pláž a přitom nemít prostředky na cestu do tropů? Řešení je nasnadě – Tropical Islands.
Mezi stěnami
Hrdina novinkové autorské inscenace olomouckého Divadla Tramtárie má poměrně jasná přání. Poté, co prodal vybavení svého bytu, po jehož holé podlaze se promenáduje s obutými ploutvemi a máčí pytlíky se solí v kýblu s vodou, se chce dostat pryč ze stěn, v nichž není slunce ani moře. Řešením je pracovní nabídka v uměle vybudovaném „tropickém ráji“, jenž se nachází hned za humny – příznačně v Německu. Paradoxního výsledku, jehož bude tento krok následkem, se dočká již velmi brzy.
Trumfem inscenace je Dlabova sebevědomá režie, která rozehrává na dané ploše spoustu drobných nápadů a invenční je zejména při práci se světlem. Vytváří působivé obrazy skrze jednoduché prostředky, jako je nasvícená kancelář šéfa „rekreační“ společnosti reflektorem skrze točící se stropní ventilátor a zejména si dovolí často ponechat scénu zcela ponořenou do tmy. Tu herci roztínají ručními baterkami, v případě úvodu se monolog ústřední postavy odehraje z poloviny úplně bez světla. Při tomto postupu dochází u diváka k pocitu intenzivního sdílení stejného místa společně s postavami. Tak jako když uprostřed noci ve svém pokoji zhasnete a s tím druhým komunikujete už pouze slovy a vaše pozornost přitom nepolevuje. S podobnou jistotou se zde pracuje i s přesně dávkovanou zneklidňující elektronickou hudbou Martina Peřiny. Dlab také využívá celého prostoru, který mu jeviště nabízí a do děje zapojuje i ty části, jež nejsou přímo součástí scénografie. Odhalené a přiznané technické vybavení zejména stropu pomáhá dotvářet neutěšené prostředí místa, jež mělo být rájem na zemi, ale místo čerstvého vzduchu nabízí zas a jen uzavřené prostory a všudypřítomný chlad. Druhým esem v rukávu je herectví hostujícího Vojtěcha Johaníka, jenž v hlavní roli dokáže již od první scény s přehledem vtáhnout diváka do děje a jako silný tahoun působí bez zaváhání až do konce představení. Přesně vystihuje vlastní nejistotu, i ve výsledku marný odpor vůči náporu moci. Úlohu charakteristického rysu zde zastává všudypřítomná grotesknost, jež se odráží nejen v postavách instruktorky a zaměstnanců, z nichž se staly loutky (Barbora Šebestíková a Václav Stojan), ale i v celkové absurdnosti chodu zařízení
Rybko, rybičko…
Autoři v inscenaci otevírají hned několik velmi současných témat. Vnitřní tužby člověka svázaného omezeními, které mu klade pod nohy společnost a falešně „jednoduchá“ řešení, které mu ta sama společnost nabízí. Moc a manipulativní schopnost klamavé reklamy, ale zároveň i hloupost a naivitu lidí, kteří se jí nechají zlákat. Tropical Islands odhalují jak principy, tak jejich následky. Metafora s rybičkou, která se bůhví proč nechce začlenit do hejna, aby byla nakonec zlikvidována podmínkami vládnoucími v akváriu, je jasná a varující. Novince v repertoáru Tramtarie by bylo možné vytknout do jisté míry nevyrovnané herectví (s čímž bude divadlo po odchodu svých mužských herců nějakou dobu zápolit o to víc) a nestejnorodé tempo dialogů a scén – což jsou časté problémy tohoto souboru. V případě této inscenace se však stávají tyto připomínky lichými. To, co není vybroušeno na stránce technické, s přehledem přebíjí silný vnitřní náboj. Je to odhalené jeviště a těsná blízkost herců, díky kterým prostor přerůstá hluboko do hlediště a vtahuje diváky do svého středu, a až nezvykle silná intenzita atmosféry na prknech Slovanského domu. Minulá sezóna měla Batmana. Ta současná má Tropical Islands
Divadlo Tramtarie – Matyáš Dlab, Vladislav Kracík: Tropical Islands. Režie Matyáš Dlab, dramaturgie Vladislav Kracík, scéna a kostýmy Matěj Sýkora, hudba Martin Peřina. Premiéra 28. ledna 2011, psáno z reprízy 8. února 2011. Foto: archiv divadla
