Divadelní talk show Filipa Tellera, Tell or Show, na téma teatrální rozzářila Open stan. Filip večer začal rozdáváním chlebíčků, které zároveň vtipně komentoval. Předvedl nejen energickou show plnou vtipu, ale také, že oplývá všestranným talentem. S paní Kalivodou zapěli ukázku z Carmen a s panem Zuskou si dali taneční duet. Za, na první pohled komickými, čísly se ale schovává obdivuhodný výkon.
Divadelní talk show v České republice je vcelku nerozšířený žánr. Jak vznikl nápad udělat Tell or Show?
Pár jich je. To vzniklo tak, že já jsem to už kdysi dávno měl v hloubi mysli, že by mě to bavilo. Pak jsem moderoval festival Encounter a byl tam Filip Nuckolls a ten potom přišel a řekl mi, že bych si mohl udělat svou talk show. A to mě popíchlo, takže jsem oslovil Aničku Stránskou, Aničku Valešovou a další, jestli by mi nechtěli pomoct. Ten tým se od počátku samozřejmě proměnil. Zhruba rok trvaly přípravy. Jak se to bude jmenovat, jaký to bude mít formát, čím to bude odlišné od těch televizních talk show. Můj tým to chtěl postavit na mě, ale to mi přišlo divný. Ale oni prostě řekli, že tak to musí být. A tak to vzniklo.
Jaká je příprava na tuto talk show? Je to čistě improvizační záležitost nebo je to připravené dopředu?
Ono to působí, že je to celé improvizované. Ale ty rozhovory mám připravené. Okruhy otázek, na které se chci zeptat nebo alespoň témata, která mě zajímají. Samozřejmě reakce během rozhovorů jsou čistá improvizace. Co se týká jednotlivých situací, tak ty mám připravené, ale hosté o nich neví. Oni netuší, že je povedu do nějakých určitých situací a to je pak překvapení pro mě, jak zareagují. A dnes byl vlastně host č. 3 (vytažený náhodný divák z publika, pozn. red) kompletní improvizací.
Zrovna dnes se stalo, že Tvůj druhý host, pan Zuska, nebyl zpočátku zcela naladěn na stejnou vlnu a odmítal na Tvou hru přistoupit. Co to s Tebou dělá, když se něco takového stane?
To je zajímavá otázka. My jsme se samozřejmě potkali již před tou show. A já jsem z něj cítil, že je takový unavený a není to prostě ono. Já jsem se ho ptal, jestli je v pohodě a on říkal, že ano. Ale v tu chvíli, když jsem na jevišti už to prostě neřeším. Řešil jsem to trochu předtím lidsky. Že si říkáš, no tak jaký to bude. Ale pak si stejně řekneš, že to už nevyřešíš. Tam už musím být ve své roli a pracovat s tím a jít přesto. Ale on pan Zuska pak povolil a taky se naladil a byl zlatý.
Ty ale samozřejmě také působíš jako herec v divadle. Jaké vidíš rozdíly mezi činoherním divadlem a divadelní talk show ty osobně?
Pro mě je v tom velký rozdíl v tom, že tu talk show si chystám. Mám dramaturgy, s kterými probírám hosty, okruhy otázek, ale aby mě to bavilo a zajímalo, tak si to chystám hlavně sám a pak to konzultuji. Ale je to náročnější v tom, že člověk si musí sám nějaký dramaturgický oblouk, který bude sedět na to téma. Hosty obvolávám sám, protože mi to přijde osobnější. Pak jsou to dva měsíce příprav a pak je to za dvě hodiny pryč a už se to nedá opakovat. V tomto je to takové náročnější. Na rozdíl od té činohry, kde nastuduji hru, tak prostě jdu a hraju ji. A když jsem unavený odkud kam ta hra má dojít a zahraji to. Tady na to se musí člověk dobře vyspat a mít „nastřeleno“, aby to utáhl.
Vy uvádíte Tell or Show tady v Hradci poprvé před festivalovým publikem. Vidíš nějaký rozdíl mezi tímto publikem a publikem, když hrajete v divadle?
Jo, vidím. Myslím si, že ten smysl pro humor, to mě těší, je všude stejný. Nebo aspoň tady je. Nevím, jak v Praze. Ale ti mají všeobecně trochu jiný smysl pro humor. Ale viděl jsem rozdíl v tom, že jak je to v šapitó a je hluk okolo, trvalo tak zhruba prvních deset minut, než se lidi zkoncentrovali na nás, já na ně a až pak se odřízl ten okolní svět.
Foto: web Tell or Show
