XVIII. Mezinárodní festival Divadla evropských regionů skončil. Letošní ročník má na kontě 277 představení, na které přišlo téměř 83 000 platících diváků. Nemluvě o číslech, v kterých proběhl Open Air program.
Mé dva závěrečné dny se nesly v poklidné atmosféře. Už se nebylo za čím honit, nebylo třeba kombinovat časy trvání inscenací tak, aby člověk pokud možno stihl co nejvíce z toho, co by rád a vznikl tak prostor na opravdu pečlivou volbu a cílený výběr. V pátek 29. mé zraky v programu padly nejdříve na Kalavečer Kalambůr, který má na svědomí Cabaret Calembour o. s. Pod tímto jménem se skrývá několik mladých absolventů DAMU, kteří mají stálé angažmá v divadlech v Olomouci a Ostravě. Konkrétně v pátek vystoupili Igor Orozovič (Národní divadlo Moravskoslezské), Jiří Suchý z Tábora a Klára Klepáčková (Moravské divadlo Olomouc) a Milan Šotek (taktéž Moravské divadlo, pozice dramaturga). Calembour sám sebe charakterizuje jako odskok z velké na malou neboli z velké činohry k divadlu malých forem. A opravdu divákům předvedli nekoncepční sled scének a písní. S Kalavečerem Kalambůr jsem strávila veskrze příjemné pozdní odpoledne. V tomto případě by však pevnější scénář byl jednoznačně ku prospěchu. Snaha o přirozené přechody mezi jednotlivými výstupy totiž působila trochu křečovitě a chyběla jim patřičná energie k udržení pozornosti publika.
Druhým představením dne bylo V pasti těla. Nejdříve mě zaujala sugestivní hudba Davida Hlaváče. V zápětí mojí pozornost upoutala pečlivě propracovaná, pohyblivá, surrealistická konstrukce tvořící scénu. Následně se zhaslo a hra začala. A přesně zde moje zpráva o V pasti těla končí. Nemám totiž slov, kterými bych adekvátně vyjádřila, co se v následujících dvou hodinách odehrálo. Koncept, režie, scénografie Jakub Folvarčný. Hrají Jakub Folvarčný, Týna Průchová, David Hlaváč. Vrchol letošního festivalu se pro mě odehrál 29. 6. od 20:00 v Komeniu.
Sobotu, poslední festivalový den, jsem si vyhradila k návštěvě představení, které posledních několik let nemůžu na festivalu minout. Pokud už tušíte, že se jedná o Bartošův Školní výlet, tušíte správně. Musím ovšem říct, že jsem byla poněkud zklamaná. Z bodu 1-20 se totiž stalo pouhých 1-12, popřípadě dokonce 1-7. Chápu, že se jednalo už o letošní desáté představení doufám však, že Vašek do příštího roku načerpá dostatek sil, aby se vrátil k původním počtům.
Závěrem koncert. Koncert herců Klicperova divadla. Všichni, kdo vytrvali do samého konce festivalu byli odměněni písněmi z inscenací Ještěři, Bylo nás pět, Dobře placená procházka, Světáci, Koule a Věc Čapek. Večerem provázel moderátor pohřbů v podání Jiřího Zapletala. Na jevišti diváci měli možnost vidět všechny své oblíbené celebrity, včetně tria Golden Kids, světoznámé koulařky Mileny a závěrem dokonce Petra Kotvalda z masa a kostí, který neudržel svůj talent na uzdě a oblažil publikum několika písněmi ze svého repertoáru včetně hitu Mumulend. A nechyběl ani skandál. V průběhu vystoupení Golden Kids ilegálně zaplavila jeviště skupina za prostitutky? převlečených mužů. Z interních zdrojů jsem se dozvěděla, že se jedná o skupinu hradeckých taekwondistů. Ještě, že se pohotoví Ondřej Malý a Tomáš Lněnička s vetřelci nekompromisně vypořádali. I přes drobné potíže byl tedy letošní ročník Divadla evropských regionů důstojně zakončen, a to včetně závěrečné řeči Ladislava Zemana, ředitele Klicperova divadla. Tak zase za rok?!
Použité foto: Jan Slavíček
