Další den za polovinou a zdá se, že nejsou unaveni jen účastníci, ale i organizátoři. Lépe řečeno organizátoři zřejmě byli unaveni už při tvorbě programu na dnešní den. Nebo mě jen pronásledovala smůla? Dnešní den byl ve znamení monodramat a třetích návštěv.
Můj festivalový den započal společně s herci Slováckého divadla Janem Horákem a Pavlem Hromádkou, kteří v Komeniu vystoupili se scénickým čtením s názvem Pověsíme jenom faráře!. Volba syrového Komenia s jeho cihlovými neomítnutými stěnami a klenbami korespondovala s obsahem příběhu k deseti letům odsouzeného faráře. Přesto se mi nepodařilo navázat ze zadních řad s účinkujícími patřičný kontakt.
Poté jsem se do třetice vydala na Jakuba Folvarčného a jeho pohádku O nešťastném staviteli. Děti byly opět neukázněné, ovšem tentokrát to bohužel dost poškodilo děj. Navíc se proti Folvarčnému spikly i přírodní živly a vítr mu neustále kácel molitanové kulisy nejen Karlova mostu. Přitom by „pohádkopřednáška“ s prvky hororu, obsahující smrt, mnohonásobnou smrt a nevysvětlitelné zvuky mohla patřit k tomu nejlepšímu, co jsem doposud měla možnost na festivalu vidět. Není však divu, že se děti nechovají jak by měly, když samotní rodiče mají pocit, že se v hledišti můžou hlasitě bavit a opět – telefonovat!
V nově postaveném stanu Divadla Husa na provázku (v zadní části Žižkových sadů) od 18:00 vystoupila Paulína Labudová, jejíž monodrama Nestvůrná dívka zcizila oblíbený velikonoční pokrm! představovalo moji třetí návštěvu divadla KočéBR. Nezastírám, že forma inscenace pro mě byla po návštěvě Iliady a Kytice trochu překvapením. A podle výrazů ostatních diváků jsem zjevně nebyla překvapená sama. Labudová hrála s panenkami Barbie a módními časopisy v pečlivě stylizovaném kostýmu. „Příběh dívky, jejíž sny o titulních stránkách časopisů skončily na palubní desce Chevroletu.“ Zajímavý experiment s kvalitním hereckým výkonem.
A nakonec návrat zpět do Komenia na představení Kradu zuby. Hodinu a půl dlouhé deníkové vyprávění příběhu nekonformního vykradače židovských hrobů, specializujícího se na zuby, Ondreje Jajcaje. Za inscenací podle autobiografických předloh vycházejících ze skutečného předobrazu stojí Matyáš Dlab a Jan Kovář. Opravdu úctyhodný výkon Kováře v hlavní roli podpořila i práce se světlem a dobře zvolená hudba. Těžko říct, jaký vztah jsem si měla v průběhu představení k hlavní postavě vypěstovat a skutečně jsem byla na vážkách. Rozhodně moje dnešní nejlepší volba, k dokonalosti tomu však opravdu něco chybělo.
Použité foto: Kradu zuby – Martin Žatečka; Nestvůrná dívka archiv divadla KočéBR
