Pondělí jsem celé věnovala Open Airu. Odstartovala jsem v 17:00 v Městské hudební síni společně s Divadlem dobré kávy, Jakubem Folvarčným a Kristýnou Matějovou. Na programu tentokrát měli indiánskou báji O muži, který šel za sluncem. Jako obvykle diváky čekal sympatický civilní výkon. Oba hlavní aktéři si získali publikum svojí přirozeností. Alespoň tu jeho část, která dorazila opravdu na divadlo. Od mých prvních festivalů se složení návštěvníku totiž povážlivě změnilo. Během krátké doby trvání představení hlasitě zazvonily tři různé telefony a čtvrtý neváhala jeho majitelka přímo v hledišti dokonce zvednout. Takže se zde teď ze zoufalství uchýlím k otevřené (otřepané) výzvě – vypínejte si své mobilní telefony, anebo zůstaňte se svými telefony doma. Nicméně ani Folvarčný, ani Matějová se tím naštěstí nenechali vyvést z míry, a tak mohl udatný bojovník Zjizvená tvář doputovat až ke slunci, seznámit se s lehce narušeným Jitřenkou a vzít si krásnou Dceru slunce. Celý napínavý příběh o několika postavách odehráli navíc pouze ve dvou, s několika obyčejnými předměty (šátek, dýky, klarinet, samorost…), ze kterých ve spolupráci s diváckou fantazií vykouzlili auto, automatickou pušku, několik lesních zvířat a všechny další postavy.
Hned po skončení jsem se co nejrychleji přesunula na Malé náměstí, kde už tou dobou začínalo hrát divadlo KočéBR svou Iliadu. A započala krvavá řež mezi Trójany a Achájskými. Jen, co jsem se stačila zorientovat ve změti jmen, už jejich majitelé padali jako mouchy. Ještě štěstí, že děj pravidelně přerušovalo zpravodajství ze studia Olymp, aby nám samotný Zeus ze svých výšin na střeše dodávky či moderátoři Kyklop a Kraken a další mohli celou situaci vyložit. Statný Achilleus uražen se stále odmítá zapojit do bojů, Agamemnon ošálen klamným snem posílá svá vojska na smrt, Patrokles umírá rukou Herakla a Achilleus konečně bere do rukou meč. A to všechno zvládli dva herci (Tomáš David a Vojtěch Johaník) a jedna herečka (Veronika Lazorčáková), neboť herečka další (Tereza Koláčková) v roli Dia neopouštěla svou střechu. Pravda, že do rolí k smrti odsouzených vojáků neváhali obsadit diváky. Na KočéBR se dozajista vydám i do třetice.A maraton pokračoval.
