Nejenže je stále slunečno, slunce se s námi navíc vůbec nemazlí. Počítejte s tím, že se na venkovních scénách pořádně zahřejete jako já při dnešní návštěvě pohádky Jakuba Folvarčného Vlk a hlad na letní scéně Klicperova divadla. Šlo vlastně o dvě pohádky v jednom, Červenou karkulku a tu o neposlušných kůzlátkách, které spojoval motiv hodně hladového vlka. Jednoduché výtvarné řešení přinášelo půvabné, ale i humorné momenty, kdy nám jednotlivé postavy vznikaly přímo před očima. Jedná se navíc o pohádku finskou, odehrávající se tudíž ve finštině. Pro české diváky si Folvarčný připravil i českou verzi, kterou však bylo třeba spustit výkřikem slova „čeka“. Děti tuto část ovšem ocenily především proto, že mohly křičet a tak křičely skoro pořád, až to Folvarčný vzdal a hrál česky všechno (a ani to jedné z holčiček nezavřelo pusu.) Hradecké dětské publikum bylo vůbec celkem neukázněné, což zase ocenila dospělá část diváctva, neboť se skvěle bavila, když se Folvarčný děti snažil zpacifikovat – „toto je jeviště a tamto je hlediště děti“. Nakonec byli spokojení všichni, přesto se těším, že někdy v budoucnu uvidím Vlk a hlad i bez dětí.
Mojí další volbu značně ovlivnilo přehřátí z prvního představení, a tak mé další kroky vedly do chladného Komenia, kde se odehrála premiéra spolku Antonín Puchmajer D. S. Čekal mě jako obvykle falešný zpěv, spíš účinkování než herectví, a tentokrát ještě množství igelitových pytlíků. Jde o jedno z divadel, které ve své totální otřesnosti nakonec nachází svou hlavní sílu a zaujímá diváky svou bezelstností. Tohle představení si ovšem v budoucnu ráda nechám ujít.
A konečně hlavní hřeb večera, kterým se pro dnešek stal Gottland Nároního divadla moravskoslezského Ostrava. Klicperovo divadlo bylo tentokrát nacpané k prasknutí a na balkoně bylo k zalknutí. Zajímavé bylo především sledovat, jak se ostravští vyrovnají s malým jevištěm Klicperova divadla, jsou totiž zvyklí na mnohem větší prostory. Nakonec to zvládli s přehledem i přes velké množství herců. Jedná se o inscenaci, která na letošním Ostravaru vyvolala prudkou debatu. Osobně přesně nevím proč. Jde podle mě o zdařilou inscenaci, která na mě i přes své téma působila do značné míry bezkonfliktně. Na inscenování Gottlandu se podílel velmi silný tým. Autory dramatizace jsou Marek Pivovar a Jan Mikulášek, režisérem taktéž Jan Mikulášek a scénu a kostýmy navrhl Marek Cpin.
Použité foto: Radovan Šťastný
