„Jsme nádoby bez dna, pozvolna unikáme. Jsme postavy ze sna…“ Inscenaci Lidé jsou spokojeni od souboru Kusy lidí se mi poštěstilo zhlédnout již na Jiráskově Hronově, kam se probojovala z Wolkerova Prostějova. Tentokrát se však atmosféra nesla ve zcela jiném duchu. Ještě před pomyslným zvednutím opony se diváci dozvěděli, že se jedná o derniéru. Co víc, že vystupující soubor už vlastně neexistuje. S neodbytnou představou konce vznášející se ve vzduchu, tak konečně zazněl startovní výstřel.
Zhmotněné verše Ve tmě před námi se z nenadání objevuje světýlko následované několika dalšími. S každým z nich se odkrývá obličej. Obličej hledící do publika skrze malé okénko mezi praktikábly poskládanými na scéně jako panelový dům. Roztáčí se bláznivý vír vět a slov pečlivě vybraných z tvorby dnes již téměř kultovní kapely Mňága a Žďorp. Texty písní Nejlíp jim bylo, Ach jo!, Bylo deset, bude jedenáct, Hezká holka a mnoha dalších daly vzniknout místy až existenciální inscenaci. Režisérce Ivaně Němečkové se podařilo s obdivuhodnou přesností zachytit poetiku pro tuto kapelu typickou – lehce ironický pohled na absurditu lidského konání. V podání všech pěti interpretů se divákům před očima jejich verše doslova zhmotňují. Stylizovaný pohyb a stále se opakující gesta podpořená světelnou hrou s využitím stroboskopu vyvolávají kdesi uvnitř v žaludku tísnivý pocit. Během studených tónů elektronické hudby si uvědomujeme mechanizaci našeho každodenního jednání. Je jasné, že z představení nebudeme odcházet s lehkým úsměvem na rtech, ale několika závažnými otázkami v hlavě. Hlavní jsou lidské bytosti Celá inscenace proběhne bez využití rekvizit a na velice prosté scéně – kromě zmíněných praktikáblů 
ještě s několika vhodně přemisťovanými židlemi. O to výrazněji a překvapivě působí, když se na pár okamžiků v rukou herců rekvizity ocitnou. Většinu času si totiž vystačí pouze s vlastním tělem a především představivostí diváka. Noviny, cigarety, dokonce i pana vrchního si jednoduše musíme domyslet, díky čemuž není naše pozornost odváděna od toho hlavního na scéně – lidské bytosti. Člověka žijícího, jednajícího, beznadějně zbytečného, ale stále bojujícího a nakonec možná i šťastného. Pocta oblíbené skupině byla tedy z mého pohledu úspěšně vzdána. Pravděpodobně nejen z mého, vzhledem k přítomnosti bubeníka Mňágy a Žďorp Pavla Koudelky přímo na představení. Jediným problémem a velkým paradoxem tak je, že přílišná znalost předlohy vám tentokrát bude spíše na škodu. Nejenže vás připraví o pointu většiny vtipů, ale vytratí se tak i v tomto případě důležitá a krásná nevypočitatelnost lidského chování, nehledě na to, že veškeré tajemno zůstává pouze ve vizuální složce inscenace. I přes to však nakonec mohu zvolat: Lidé jsou spokojeni…! soubor: Kusy lidí při ZUŠ Žerotín režie: Ivana Němečková hrají: Pavla Baštanová, Adam Svozil, Bára Šebestíková, Tomáš Šrom, Markéta Zborníková psáno: 29. září 2010
