Ondřej Král a Hanny Firla – herecká dvojice, která roku 2015 získala Studentskou Thálii za projekt improvizačního divadla IMPRA – nyní společně v Olomouci zkouší novou inscenaci Buzíci v režii Petera Serge Butka. Jak došlo k jejich nejen tvůrčímu spojení, proč se zaměřili zrovna na improvizaci a jak probíhá zkoušení Buzíků? Na to odpověděli během generálkového týdne v Divadle na Šantovce.
Oba jste vystudovali pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka a zároveň spolu děláte spoustu projektů. Jak tento herecký tandem vznikl?
Ondřej Král: Potkali jsme se na škole. Když se prosilo obsazení třídy, zůstali jsme pouze dva kluci s holkami ve třídě, takže jsme přirozeně tíhli k vytvoření pořádného mužského celku.
Hanny Firla: Je to tak. Ale bylo to, myslím si, složité dostávání se k sobě, ale nakonec to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Já jsem předtím improvizoval s jiným parťákem a pak když jsme s Ondrou zůstali, tak to byla ta nejlepší varianta a úplně krásně to do sebe zapadlo. Oba jsme hledali nějaké cesty, až jsme přišli úplně k sobě a řekli jsme si: „Jo, pojďme spolu zkusit improvizovat.“ A pak už se projekty nabalovaly. Máme štěstí, že zatím veškeré projekty, které jsme dělali, hrajeme vlastně společně.
Proč jste zakotvili u improvizace, která se ve vašem podání stává vcelku velkou divadelní formou? Na rozdíl třeba od Improligy, kde se jedná většinou o krátké etudy.
Ondřej Král: Nás na škole na začátku první půlrok vedli žáci Jaroslava Duška a prvotní myšlenka šla od nich. Improvizace nám dala základ k přemýšlení o herecké technice. Na začátku studia herectví nedostanete žádnou psanou poučku. Jde o to se propracovat do svého nitra, poznávat ho a objevovat svoji přirozenost. Poznatky z improvizace nám rozšířily obzor i v rámci přístupu k pevným divadelním formám. Možná si ne každý uvědomuje, jak moc je to všechno provázané. Pocit svobody, který musíte cítit v rámci hereckého ztvárnění pevné role a při improvizaci, je prakticky totožný.
Hanny Firla: Naše seskupení s Igorem (Igor Ochepovsky, který je součástí projektu IMPRA – pozn. red.) primárně nevzniklo proto, abychom pobavili lidi a abychom si od lidí brali náměty, jak to máme improvizovat nebo na jaké téma máme improvizovat. Hledali jsme si vždycky nějakou svoji cestu a tou jsme si vždycky šli, proto jsme asi odlišní od ostatních improvizačních projektů.
Roku 2015 jste obdrželi za IMPRU Studentskou Thálii. Očekávali jste tohle ocenění?
Ondřej Král: To byla zase taková… Nejsem příznivcem toho, že existují náhody, v té soutěži jsme uspěli zcela nečekaně. Ještě během našeho prvního soutěžního vystoupení v Divadle Na Prádle jsme neměli tušení, že se jedná teprve o první kolo. Podařilo se nám i tak dostat do kola druhého, díky čemuž jsme měli možnost improvizovat na Nové scéně Národního divadla.
Hanny Firla: Ale určitě jsme to nečekali, bylo to pro nás překvapení, jak to druhé kolo, tak to, že jsme to pak nějakým způsobem vyhráli. Bylo to příjemné a máme na to, myslím, super zážitky, protože ne každý student si může zahrát svůj vlastní projekt na Nové scéně Národního divadla, takže pro nás to bylo strašně fajn.
Otevřelo vám to asi nějaké nové možnosti…
Ondřej Král: Ve chvíli, kdy máte v portfoliu takový úspěch, tak to má určitě nějakou váhu, protože ono zase tolik možností na získání ocenění v divadelní sféře, co se týče studentských spolků, není. A Thálie má jméno, protože je pochopitelně spojená s nejvyšším možným oceněním, které herci u nás mohou obdržet.
Hanny Firla (k Ondřeji): A Ty jsi mi dneska posílal, že bude od příštího roku nová kategorie alternativního divadla, takže budeme doufat, že na ni někdy zaútočíme.
Jak to máte, kromě improvizace, pracovně teď?
Ondřej Král: Nedávno jsme odpremiérovali ve spojení karlovarské a chebské produkce Školu základ života, kde spolu s Hannym účinkujeme externě. Je to druhá hra v pořadí, kterou jsme v rámci letošní sezóny na západě Čech dali dohromady s tamními soubory. Nyní se soustředíme především na pondělní premiéru tady v Olomouci, na Buzíky v režii Petera Serge Butka. Zkoušení tohoto projektu jsme započali už minulý rok v Srbsku, protože Peter režíruje všude po světě a ve spojení s časovou náročností našich dalších projektů bylo nutné tento počin více časově rozprostřít. Teď na jaře se naskytla možnost Buzíky konečně dokončit, a tak je 25. 3. v Olomouci „odpálíme“.
Jak došlo ke spojení s Peterem Butkem? Protože ten text napsal přímo pro vás.
Hanny Firla: My jsme se potkali na festivalu ProART pár let zpátky, když jsme tam hráli.
Ondřej Král: A také jsme v rámci něj dostali možnost navštívit jeden z workshopů. Zúčastnili jsme se Peterova workshopu a díky tomu jsme s ním po čase navázali spolupráci.
Hanny Firla: Zaujalo nás na tom workshopu, jak detailně pracuje na jednotlivých scénách. Na tom workshopu, jestli se pamatuju dobře, jsme dělali pár scén, meších etud, které byly naprosto do detailů vybavené. Tenkrát nás hodně nadchla ta práce, že si někdo hraje takovým způsobem a dává si fakt pozor na jakoukoliv maličkost.
A vyhovuje vám to takhle?
Ondřej Král: Je to určitě výzva, protože na jednu stranu tam musí být vnitřní nasazení, hlubinná práce s emocemi, kterou známe ze školy, na druhou stranu to Peter vše režíruje do miniaturních detailů, což znamená, že se u toho herecky extrémně nadřeme.
Hanny Firla: Kdyby nám to ale nevyhovovalo, tak tady nejsme.
Takže jste věděli, do čeho jdete.
Ondřej Král: Rozhodně, věděli jsme to. Věděli jsme, že to bude výzva a věděli jsme, že se obracíme na člověka, u kterého cítíme, že divadlo dělá tak, jak ho cítíme my. To je pro nás naprosto zásadní, protože takový projekt musí být v absolutní synchronizaci. Zvlášť pokud chcete vytvořit autorskou věc, která vám má být napsána na tělo a měla by vypovídat divadelním jazykem, který je vám vlastní.
Hanny Firla: Třeba k tomu je strašně důležitá věc, že je na divadle obzvlášť nutné, asi jako všude, najít tým nebo ty správné lidi na to, aby to bylo fakt dobré. A myslím si, že tady jsme našli dost podobnou, ne-li stejnou krevní skupinu. Je to pro nás strašně důležité a když jsme takový tým našli, tak jsme byli rádi, protože jsme věděli, že to je správná cesta.
Ondřej Král: Jinak bychom chtěli významně poděkovat spolku Nabalkoně, protože se ve velké míře na tomto představení produkčně podílí a dali nám možnost využít jejich kabaretní scénu, jakožto prostor na zkoušení.
Říkali jste, že je hra napsaná na tělo, takže se v těch postavách nacházíte?
Ondřej Král: Každá role, kterou vytvoříte, je částečně obraz vás – je to kombinace vaší vlastní zkušenosti s představivostí. Tato kombinace se stává jakýmsi transferem do divadelní postavy. Co se týče hry, vypovídá o dvou kamarádech a jejich blízkém přátelství. Samozřejmě v určité stylizaci a zdramatizovaných situacích, ale v rámci hloubky toho přátelství to s námi jde ruku v ruce, protože na něm zakládáme veškerou společnou práci.
Hanny Firla: Ale je tam víc rolí, takže to není jenom tak, že bychom celé představení drželi jednu roli. Je to psané hezky na tělo, ale těch těl je víc. (smích) Samozřejmě jsou tam situace, které nejsou podle skutečných událostí.
Ondřej Král: I když… (smích)
Na co konkrétně se tedy mohou diváci těšit?
Ondřej Král: Na flákačskou komedii o konci světa. Být flákačem už si dneska jen tak někdo dovolit nemůže, je to vyloženě exkluzivní záležitost. Lidi se mohou přijít podívat na to, jak to vlastně i v přehršli obrovských světových problémů s těmi dvěma kluky dopadne. Sami si celou dobu jdou svou cestou, řeší odlišné problémy a s blížící se světovou katastrofou si hlavu nelámou.
Hanny Firla: Jak já to vnímám za sebe, tak prostě nějaký vysněný ideál. Neříkám, že úplně pořád, ale funguje to, že se všechno vlastně tak hezky nese a je to všechno v pohodě. A do toho je tady druhá strana, že žijeme v nějakém systému a je ho často složité pochopit, a pak je možné, že se oba dva ty světy protnou. A důležité je, jak to potom člověk vyřeší.
Takže divákům představení nabídne řadu témat.
Ondřej Král: Rozhodně. V našem příběhu je několik postav, se kterými člověk může souznít. Naším cílem je vytvořit představení, na které když lidi přijdou, tak na tom jevišti budou chtít být s námi a jejich účast neskončí východem ze sálu. V ideálním případě se nad tématem představení ještě v budoucnu zamyslí. Snahou je tedy divákům dopřát přesah.
Hanny Firla: Je strašně důležité najít v životě fakt dobrého kamaráda a když už ho člověk najde, tak se vyplatí za to bojovat jakoukoliv cestou, to je důležité a myslím si a budeme doufat, že něco podobného si lidi třeba odnesou z našeho představení.
FOTO: Facebook IMPRA, osobní archiv
