Zpět na výpis článků

Havelkova instalace historické figury

V Národním divadle se na jevišti po 90 letech opět objevila hra Rudolfa Medka pod dramaturgickým vedením Marty Ljubkové rehabilitující plukovníka Josefa Jiřího Švece. Ku příležitosti letošních republikových výročí jistě tato volba není náhodná.

Bylo by od režiséra Jiřího Havelky absurdní předkládat divákovi o hrdinovi z dob první světové války prostý divadelní text bez výkladového aparátu. A tak se dočkáme hned trojí vrstvy. Havelkova inscenace nerevitalizuje pouze Švece, ale i samotného Medka. Ten byl v prvé řadě přítelem a souputníkem hlavního hrdiny, kterého na Nové scéně Národního divadla ztvárnil Filip Kaňkovský. Jeho text vznikl jako oslavná báseň na hrdinství legionáře, jenž spáchal sebevraždu na protest svému pluku, který pod komunistickým vlivem zapochyboval o svých rozkazech vyrazit proti bolševikům. Ti se v šoku z velitelova činu rozhodli rozkaz přece jen uposlechnout. Ale to není vše. Následný komunistický i nacistický režim udusal světlo Švecova činu, neboť byl pro něj jasným nemyslitelným rozvracečem a ukazatelem individualismu a vlastenectví. A třetí stránka věci: dnešní doba, neznalá historických kontextů, jíž je tato historie cizí a nic o ní neví jako připomínka toho, že dlení v minulosti není jen regresivním krokem.

Při sledování Havelkovy inscenace, musím se přiznat, jsem si připadala vskutku jako v historickém muzeu. Představení se pro mě stalo obzvláště díky Ondřeji Bauerovi středoškolským výkladem, který bych měla ráda příležitost ve škole slyšet, neboť mám dojem, že středoškolský dějepis se až příliš vystrašeně vyhýbá novodobým dějinám.

Divadelní prostředky, třebaže poněkud mdlé, byly jistě zvoleny záměrně. Akvabelovská choreografie legií, vystupování Bauera jako televizního hlasatele coby předčítače deníkových záznamů samotného Švece, toporné a deklamační vystupování postav se záměrným patosem, titulková projekce, která má evokovat, že se jedná o interpretování minulosti a je třeba se jím zabývat, tedy že nedává jasné odpovědi. Zobrazuje onen trojí úhel pohledu. Je přiznaně muzejním artefaktem, jenž je hoden uchování, vystavení a podrobnějšího studia pro příští generace, abychom se poučili.


  • NÁRODNÍ DIVADLOPlukovník Švec
  • Režie: Jiří Havelka
  • Dramaturgie: Marta Ljubková
  • Scéna: Pavla Kamanová
  • Kostýmy: Andrea Králová
  • Hudba: Martin Tvrdý
  • Video: Josef Lepša
  • Pohybová spolupráce: Marek Zelinka
  • Účinkují: Filip Kaňkovský, Matyáš Řezníček, Igor Orozovič, Pavel Batěk, Jan Bidlas, Alois Švehlík, David Matásek, Ondřej Bauer, Michal Bednář, Martin Dědoch, Bořek Joura, Róbert Nižník, Zdeněk Pecha, Marek Zelinka

Premiéra 25. října 2018 na Nové scéně Národního divadla, psáno z reprízy 17. listopadu 2018.

FOTO: Petr Neubert