Jednou z prvních hostujících inscenací olomoucké divadelní sezóny v Divadle hudby (tentokrát v sále Mozarteum) byla navenek drsná komedie 8 GB tvrdýho porna od australského režiséra a dramatika Declana Greena. Inscenace spadá do repertoáru pražské nezávislé scény Divadlo LETÍ, které se zaměřuje především na současnou dramatiku, a českou premiéru měla 2. 4. 2015 ve Vile Štvanice.
V inscenaci účinkují po celou dobu pouze dva herci (Anna Polívková jako Kateřina a Petr Vaněk jako Robert) a důležité informace se dozvídáme nejen z dialogu, ale mimo jiné z vnitřních monologů a vyprávění. Ze začátku spolu herci komunikují pouze prostřednictvím internetové seznamky bez očního či tělesného kontaktu, takže jejich promluvy napodobují spíše osobní výpovědi, kdy diváky seznamují se svými pocity, problémy a životními situacemi. Takto ironicky zoufalou atmosféru navodí hned při prvních větách v přísně ostré sebekritice. Ilustrují tak současný mužský a ženský princip, jsou snad již standardně se sebou věčně nespokojeni.
Scénografie uzavřela herce do poměrně malého prostoru kovové konstrukce, ve které se nacházejí dvě oddělené koupelny se závěsy – na levé straně v modré barvě pro zobrazení pánské koupelny a na pravé straně v červené pro zobrazení koupelny dámské. Každá koupelna má neviditelné zrcadlo umístěné směrem do hlediště, do kterého herci hovoří sami k sobě, a jejich pomyslné odrazy se tak přirozeně stávají i jejich zpovědníky, jimž svěřují své pochyby a nespokojenost. Herci by měli představovat dle předlohy neatraktivní a tlusté outsidery, avšak tato kritéria jaksi nesplňují. Což někdy není na škodu. Tady však měl nastoupit na scénu komediální talent obou herců a cit pro situační komiku, aby se toto rozcházení se s textem stalo šprýmem a ne chybou.
Jednoduchým otáčením konstrukce a prací se závěsy se prostředí jednoduše mění. Koupelnová estetika se v prohlubujícím vztahu proměňuje v záchodovou také symbolicky. Například při scénách v baru, kdy herci sedí na záchodových mísách místo na židlích a čtou nabídku nápojů z toaletního papíru.
Prostor v konstrukci je pro ně jako jejich vnitřní já, kde se cítí sami sebou, ale pokud se akce odehrává mimo konstrukci (například v baru), jejich chování se mění; jsou nejistí a nesví. Tímto inscenace celkově zobrazuje rozdíl chování na sociálních sítích a v reálném životě, což herci dokážou výstižně zobrazit jak mimikou, tak gestikulací – u Kateřiny je to například ironický a nepřirozený častý smích. Kateřina a Robert mají nízké sebevědomí, neustále se ponižují a nevěří si, navíc ani jeden nemá zrovna jednoduchý život: Kateřina má dvě děti, je neustále v práci, nemá moc peněz a svoji frustraci řeší nakupováním; Robert nemá zrovna šťastné manželství a jediná jeho zábava je porno, na kterém je silně závislý. Na sociální síti hledají nejen milence, ale zároveň někoho, kdo by jim pomohl se s těžkou situací vyrovnat, avšak životy se jim nevyvíjejí úplně podle jejich představ. Místo romantického večera a navázání hlubšího vztahu jsou protagonisté ještě nespokojenější a mají pocit, že klesli na úplné dno.
Po stranách jeviště jsou umístěny dva mikrofony využívané ke sdělování osobních pocitů. Bylo by však možná vhodnější využít k těmto promluvám třeba oněch zrcadel a vyhnout se tak dnes již inscenačnímu klišé. To samé platí pro ne úplně povedené pokusy o nenaplněné vtipy, které se zdají být ohrané a banální. Celkový zápal herců navíc občas pokulhává, a inscenace tak ztrácí rytmus a spád.
Divák je však přímo zainteresován jednoduchým „fíglem“ a sice drobnou aktivitou na úvod před vstupem do sálu, kdy musí napsat odpovědi na různé otázky ze soukromého života na kus papíru s obrázkem tisícikoruny. Tyto odpovědi se na konci představení ukáží být pointou inscenace, kdy nás s nimi herci seznámí a dají nám tak najevo, co dávno všichni víme – že nikdo z nás není dokonalý a nemá nikdy úplně vše, co od života kdy očekával.
Díky své aktuální tematice inscenace snadno osloví většinového diváka. Spojením slavných jmen představitelů a líbivé, naoko romanticky se tvářící, ve skutečnosti však ironické sondě do koupelny každého z nás, vytvořil režisér Petr Hašek chutný koktejl z „toaleťákového nápojáku“ přímo pro něho.
- DIVADLO LETÍ – 8 GB tvrdýho porna
- Autor: Declan Greene
- Překlad a dramaturgie: David Košťák
- Režie: Petr Hašek
- Výprava: Jitka Nejedlá
- Hudba: Mutanti Hledaj Východisko (Jiří Konvalinka, Jan Vejražka)
- Garderoba a inspice: Tereza Melicharová
- Účinkují: Anna Polívková, Petr Vaněk
Premiéra 2. dubna 2015, recenze psána z uvedení 19. září 2019 v Divadle hudby Olomouc.
FOTO: archiv Divadla LETÍ
