16. Ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska probíhal tradičně v prostorách Těšínského divadla od 8. 11 do 12. 11. 2016.
Festival v dopoledních hodinách zahájilo představení inscenace hry Podivný případ se psem britského dramatika Simona Stephense. Příběh autistického chlapce Christophera (Robert Finta) stiženého Aspergerovým syndromem sleduje jeho životní cestu k dospělosti, kterou lemují nástrahy současného světa. V režii Janusze Klimszy sledujeme princip divadla na divadla. Experiment, jehož jste jako diváci přímými účastníky. Toto terapeutistické sezení se běžně odehrává v komorním prostoru studiového typu, zkušebně Antonína Dvořáka. Změna divadelního prostoru by tedy mohla být pomyslným kamenem úrazu, nicméně herecký soubor Moravskoslezského divadla tuto situaci zvládl bez nejmenšího náznaku problému a to především díky maximálně soustředěným hereckým výkonům. Za zmínku stojí především herecký výkon zatím nepříliš známého Robert Finty v roli Christophera, který nabízí propracovanou studii dospívajícího chlapce bojujícího se sebou samým i předsudky a nepochopením ze strany okolí.
Charleyova teta patří k nejhranějším komediím Thomase Brandona. Rozverná situačně-konverzační komedie se s určitou pravidelností objevuje na repertoáru téměř každého divadla, protože téměř s jistotou zaručuje divácký úspěch. Večerní představení divadla J. G. Tajovského Zvolen v režii Martina Kákoše obohatilo Charleyovu tetu o přítomnost živé kapely přímo na jevišti a herci s kapelou vstupovali do vzájemné interakce. Vladimír Rohoň v roli Brasseta využívá prvky zcizování epického divadla Bertolda Brechta a jeho figura díky tomu získává další rozměr. Obecně v této inscenaci dominuje převážně starší část hereckého souboru (Richard Sanitra jako Lord Babberley nebo Michal Ďuriš jako sir Francis Chesney). Dokáží své postavy vést přes komediální linku až ke grotesce bez zbytečného pitvoření a přehrávání. Jedinou vadou na kráse je snad příliš dlouhá stopáž a inscenace tak v průběhu ztrácí na svižnosti.
Druhý den festivalu
Malý princ patří k předním dílům moderní světové literatury a zároveň je bezesporu nejznámější knihou Antoine de Saint-Exupéryho. Představení určené pro nejmladší generaci diváků nastudovala v úpravě Marie Míkové studiová scéna Bajka, která je součástí Těšínského divadla. Loutkoherecké představení patřilo k tomu méně povedenému, co bylo na festivalu možno vidět. Nepříliš zdařilá dramatizace, zacílení na děti z mateřských škol, nešťastně zvolené kostýmy a scénografie bez jakékoliv invence s uměle působící stínohrou patří k předním nedostatkům této inscenace. Neúspěch během dopoledního představení prozrazovala také reakce dětí, které poposedávaly, povídaly si mezi sebou a bylo vidět, že předestřený příběh Malého prince a jeho putování po vzdálených planetkách je příliš neoslovil. Vážím si dramaturgické odvahy při výběru tohoto titulu, ale pouze to nestačí.
Divadlo Petra Bezruče se v rámci letošního festivalu představilo s inscenací Škola základ života. Kniha Jaroslava Žáka Študáci a kantoři je běžnému
divákovi známa především díky filmovým adaptacím Martina Friče. Univerzální téma odvěkého boje studentů s profesory nesází v režijní úpravě Janky Ryšánek Schmiedtové pouze na komediální linii, ale zaznívají i vážnější tóny o trvalých hodnotách jako je přátelství, morální hodnoty nebo svoboda projevu. Máme možnost vidět celou škálu ustálených typů, které bychom našli v každé sextě – notorického záškoláka, který neoplývá vědomostmi, ale raketovou výmluvností, světem zneuznalého a nepochopeného nadějného básníka, podmanivé třídní krásky či učitelský sbor ve složení věčně popleteného a zmateného matikáře, megakrutěpřísné dějepisářky nebo lstivého jazykáře. Rovnocennou složkou se v průběhu představení stává živá kapela složená přímo ze členů hereckého souboru. Právě díky prostoupení mluveného slova a hudebních čísel, o jejichž aranžmá se postaral Norbert Lichý společně s Michalem Sedláčkem, působí inscenace dynamicky a svěže.
Třetí festivalový den zahájila inscenace Rajska Jablonka polské scény Těšínského divadla pojednávající o lidském osudu ve vleku historických událostí. Režisér Bogdan Kokotek opět dokazuje, že dramata regionálního charakteru a významu s přesahem k historickým událostem prostě umí! I přes jazykovou bariéru, stíženou používáním dialektu, lze hru uchopit v obecné rovině, která pojednává o pevně vrostlých kořenech, tradicích a naději.
Po každém představení následovala diskuze v divadelním klubu vedená odbornou porotou ve složení Zuzana Jindrová, Jan Hyvnar, Kazimierz Kaszper, Jan Kerbr, Jiří P. Kříž, Emil Orzechowski a Ladislav Slíva s čestným předsedou Vítem Slováčkem, starostou Českého Těšína. Svůj názor mohla vyjádřit taktéž studentská porota, která byla složena z žáků středních škol. Festival se pomalu nachyluje do své druhé poloviny a já doufám, že podnětná a přátelská atmosféra tu bude panovat nadále.
