Letošní Divadelní Floru tvořila z velké části profilová sekce Regie: Dušan D. Pařízek, Wien, díky níž měli diváci jedinečnou možnost vidět to nejlepší, co se za poslední rok v německojazyčné oblasti na divadle urodilo. Ve středu 18. května večer se festival překlenul do své druhé poloviny a výběr z vídeňských inscenací českého režiséra Dušana D. Pařízka, který u nás dříve působil v Divadle Komedie, byl završen ohromující adaptací románu Thomase Bernharda Staří mistři. Po skončení představení se návštěvníci festivalu a divadelní nadšenci sešli s režisérem na prknech Moravského divadla a pohovořili s ním o jeho práci v zahraničí. O vedení besedy byl ředitelem festivalu Petrem Nerušilem požádán současný ředitel Divadla Na zábradlí Petr Štědroň.
Mluvilo se o Pařízkově nedávném přestupu z Burgtheatru do Volkstheatru, kde se stal kmenovým režisérem, nebo o specifickém přístupu ke scénografii. Mimo jiné také prozradil některé ze svých režijních záměrů a osvětlil narážky, které nemusejí v českém kontextu vyznít tak, jak v tom vídeňském.
Inscenace Směšná temnota, která získala titul hra roku, cenu za scénografii, ocenění pro Steffi Reinsperger v hlavní roli a talent roku, byla k vidění i na Floře. Původně se jedná o rozhlasový text a vzhledem k tomu, že se podle vlastního mínění Dušan D. Pařízek do Burgtheatru vůbec nehodí, byl tak nebývalý úspěch velkým překvapením. Osobně se neztotožňuje s velkými profilovými inscenacemi, které si zakládají na dokonalosti, velkoleposti a známých hercích. „Je vlastně fatální chyba někoho, jako jsem já, který patřím do úplně jiného spektra divadelní kultury, pozvat, aby režíroval na takové scéně. Nabízeli mi úplně jiné texty. Měl jsem pocit, že je to vyjednávání s akciovou společností, kde se hovoří o tom, co by mohlo znamenat nějaký zisk,“ předestřel Pařízek situaci ve vídeňském divadle. Podle jeho slov odkazuje tato inscenace na samotný Burgtheater, nejen přestavbou, ale i destrukcí scénografie během tzv. přestávky, kde se prý poukazuje hlavně na to, že je možné dělat věci i jinak. Technici prý byli nadšením bez sebe a dramaturgové se zhroutili. Zároveň se přiznal, že rád dělá nízkorozpočtové divadlo hlavně proto, že se mu skutečně líbí a připadá mu to tak správné.
Ve vídeňském Volkstheatru se v současné době tvoří nový tým, který se bude ještě nějak profilovat. Počátky inovace jsou podle něj u změny inscenovaných autorů. Tituly od Grillparzera a Kleista by se měly vyměnit za Bernharda, Schwaba a Handkeho. S tím souvisí i obnova textu inscenovaného už před deseti lety v Divadle Komedie. Inscenace Staří mistři je plná odkazů a pro Pařízka je textem vizionářským, ve kterém byla původně v Komedii více podtržena osobní linie obsazením dvou sourozenců. Z velmi osobního příběhu se však ve Vídni stala politická bernhardovská metafora v beckettovském provedení předjímající vývoj této země, jež se podle Pařízka jaksi zacyklila.
Naproti tomu v Sebeobviňování Petera Handkeho objevuje bilancování velmi zralého člověka o konci kariéry. Tím, že vložil do inscenace výraznou část společné práce se Steffi Reinsperger, vytvořil zcela ojedinělý přístup k textu. Slovy Dušana D. Pařízka: „Je to vlastně bilancování mladé herečky (Stefanie Reinsperger), která se dlouho hledala a za poslední dva roky i našla a to velmi razantním způsobem.“ Podle něj se tak mohou dramatické texty aktualizovat, resuscitovat a oživit pro tuto dobu. Na příští sezonu připravuje ve Volkstheatru 9. září inscenaci Loď bláznů od Katherine Anne Porter nebo text Ilji Trojanowa Moc a odpor.
„Němečtí herci jsou v jistém směru o mnoho jiní než u nás. Jsou hladovější, bojí se nezaměstnanosti a tady se zatím šetří na živé kultuře. To vědomí herců, že si práci nemusí udržet, je extrémně motivující,“ odpověděl Pařízek na otázku týkající se rozdílů mezi českými a německými herci. Na závěr diskuse zazněla mnohá poděkování ze stran jak organizátorů, tak i Dušana D. Pařízka, že se podařilo přivézt ochutnávku z jeho vídeňských inscenací na olomoucký festival.
Psáno z besedy 18. května v rámci festivalu Divadelní Flora Olomouc
Foto: Facebook Divadelní Flory
