Zpět na výpis článků

Druhý den festivalu Setkání/Encounter jako ukázka apokalyptického absurdního světa

Druhý den Mezinárodního festivalu divadelní škol Setkání/Encounter nabídnul dvě vizuálně velmi působivé inscenace. První byla Žranice pražské DAMU, která vznikla jako absolventský výstup, a druhou (It’s not that way, it’s over here) přivezla německá Akademie für Darstellende Kunst Baden-Wuerttemberg.

Evoluce nezná slovo láska

Studenti činoherního herectví pražské DAMU představili autorskou inscenaci režiséra Adama Skaly a dramaturgyně Kamily Krbcové Žranice, která inspiračně vychází z dramatu Egona Bondyho Ministryně výživy a známějšího francouzsko-italského filmu Velká žranice Marca Ferreriho. Na scéně připomínající svým obložením z lamelových clon jatka nám autoři předkládají apokalyptický svět, ve kterém se střídá válka s hladomorem, a nastolují otázku, kde jsou hranice humanity, kdy už jsou překročeny a zda mohou být ještě vůbec v takto vyhraněném čase platné.

Dlouhotrvající období válek sice přeje výzkumníkům v jejich pokusech s genetickým materiálem, ne však obyvatelům. To si uvědomuje i prezident, kterému se podaří s pomocí vědců jako zázrakem válku ukončit a zvítězit. Nastává období míru, které ale v důsledku způsobuje přelidnění a hladomor. Není se však čeho bát, vědci mají řešení, je jmenována Ministryně výživy a vzniká Masoráj, místo, jež je nekonečnou zásobárnou M.A.S.A. Problémy vyřešeny a obyvatele čeká jen zářná budoucnost. Co když ale maso nepochází od zvířat, ale od fyzicky redukovaných válečných nepřátel? Může etické hledisko převážit strádání obyvatel? Ministryně je ochotna obětovat pro „blaho“ národa všechno ‒ manžela a posléze i dceru, kteří zjistili, jak Masoráj funguje. Jenže historie funguje ve spirále, a tak i Masoráj zaniká, prezident i Ministryně umírají a vědci vymýšlí nový způsob stravování, tentokrát založený na koprofágii.

Skvělé herecké výkony jsou podpořeny scénografií Terezy Gsöllhoferové, jež využívá zdvižných osvětlených praktikáblů, a umožňuje tak rychlou proměnu prostoru. Ladění light-designu do zemitých odstínů karmínové a hnědé koresponduje navíc i s kostýmy Evy Justichové a celá vizuální stránka tak tvoří kompaktní celek, který barevně zpětně odkazuje k prostředí a využívané potravě.

Studentům DAMU se podařilo vytvořit vyváženou inscenaci. Žranice je nejen skvělou ukázkou práce s textovým základem, nýbrž i vizuální pastvou pro oči, která nepůsobí samoúčelně, ale podpírá herecké výkony a celkové vyznění.

Žlutá jako barva optimismu

Také německá Akademie für Darstellende Kunst Baden-Wuerttemberg představila divákům inscenaci s dominantní výtvarnou složkou ‒ It’s not that way, it’s over here. Na čisté scéně jsme mohli vidět aktéry ve výrazných až futuristicky vypadajících sytě žlutých kostýmech Luisy Ehrenwerth a Nele Bühler.

Právě toto ladění korespondovalo s využitím Mejercholdovy biomechaniky, s jejíž pomocí režisér Christian von Treskow na scéně akcentoval fyzičnost aktérů. Výrazné „bytí“ herců na jevišti spolu s cykličností jednotlivých pohybů vytvářelo choreografie herců samotných, ale i vztahů mezi nimi navzájem. Ti skrze neustálý pohyb vytvářeli jednotlivé etudy podle textů rumunsko-francouzského autora Eugèna Ionesca, představitele absurdního dramatu, které tematicky znázorňují vztahy mezi manželi, neschopnost a vyprázdněnost komunikace, v níž význam neodpovídá formě.

Herci vytvořili vír pohybů i slov, který můžeme vztáhnout i k našemu, vnějšímu světu, v němž je často složité vymanit se z daných vzorců. To vše s mechanickou přesností. I z té se ale hercům podařilo v určitých okamžicích uniknout, opustit prostor jeviště a vejít mezi diváky, narušit jasně daný řád. Po návratu do ohraničeného prostoru však nutně nemohlo přijít nic jiného než rychlý konec.


  • DAMUŽranice
  • Režie: Adam Skala
  • Dramaturgie: Kamila Krbcová
  • Asistentka režie: Kateřina Popiolková
  • Scéna: Tereza Gsöllhoferová
  • Kostýmy: Eva Justichová
  • Hudba: Jan Šikl
  • Sbory: Jiří Šlupka Svěrák
  • Choreografie: Sára Halušková, Vojtěch Rak
  • Produkce: Bětka Hocková, Marianna Cimburová, Helena Bartošová
  • Hrají: Denisa Barešová, Jindřiška Dudziaková, Magdaléna Kuntová, Anna Peřinová, Kryštof Bartoš, Filip Březina, David Kozák, Vladimír Pokorný, Vojtěch Vodochodský, Martin Satoranský

Premiéra 16. a 17. listopadu 2017. Psáno z reprízy 18. dubna 2018 ve Studiu Marta v rámci festivalu Setkání/Encounter 2018.

  • AKADEMIE FÜR DARSTELLENDE KUNST BADEN-WUERTTEMBERGIt’s not that way, it’s over here
  • Autor: Eugène Ionesco
  • Režisér: Christian von Treskow
  • Scéna a kostýmy: Luise Ehrenwerth, Nele Bühler
  • Instruktor Mejercholdovy biomechaniky: Tony De Maeyer
  • Asistentka režiséra: Jelka Waszkewitz
  • Light Design: Jessica Endruteit
  • Hrají: Daniel Fleischmann, Frederik Gora, Nathalie Imboden, Marielle Layher, Nicolas Martin, Mona Müller, Jonah Quast, Viktor Rabl, Lucia Schierenbeck, Leon Singer, Zoë Valks, Katharina Walther

Premiéra 13. prosince 2017. Psáno z reprízy 18. dubna 2018 v Divadle na orlí v rámci festivalu Setkání/Encounter 2018.

FOTO: archiv Encounteru