Zpět na výpis článků

Dny židovské kultury: My Chelmité víme, že z deseti dílů moudrosti seslaných na Zem, devět skončilo v Chelmu

 

Olomoucké Dny židovské kultury nabídly kromě koncertů a divadelních představení pro dospělé i nedělní odpolední program pro děti. Dne 14. října tak byla v Divadle hudby Olomouc k vidění pohádka Hlupáci z Chelmu Studia Damúza, jež vznikla na motivy stejnojmenné knihy Singera Isaaca Bashevise.

Dramaturg Boris Jedinák a režisérka inscenace Anna Klimešová na základě předlohy vytvořili zběsilou pohádku o tisíciletém výročí založení Chelmu, na jehož pozadí ukazují lidskou touhu po moci a jejím udržení si. Rada „mudrců“ v čele s Gonamem Volem není schopna konstruktivně řešit problémy města a zamotává se do nerealizovatelných východisek. Jak například vyřešit nedostatek smetany? No přece začneme smetanou nazývat vodu, té máme v Chelmu dostatek. Absurdní situace se stupňují a vyvrcholí zamýšlenou popravou kapra, který „napadl“ Gonama, když rybařil. Na šibenici mají postupně skončit téměř všichni obyvatelé města, teprve v poslední chvíli se vše pohádkově vyřeší a odhalí, že mudrci rozsudky vynášejí podle údajně nalezené Knihy předků, jež je ale pouhopouhou kuchařkou.

Středobodem inscenace se stávají kašírované loutky v několika variantách, čímž se zřetelně hierarchizuje obyvatelstvo města. Loutky řadových občanů jsou v menším měřítku většinou na pružinách připevněny k jednomu polenu, a působí tak jako neodlišitelná masa. Naproti tomu loutky mudrců jsou zase pozlacené a přidělané na podstavcích vytvořených ze skleněných lahví. Postava kapra, která rozdmýchá vlnu obviňování a vynáší celý příběh do extrému, je přiměřeně ke své důležitosti zvětšena a nasazována na hlavu Kateřině Císařové. Vyniknout loutkám dává jednoduchá scéna, která je tvořena v podstatě pouze stolem, na němž dochází ke všem klíčovým událostem příběhu. Navíc se užitím zemitých neutrálních barev příjemně spojuje celé barevné řešení inscenace.

Scénografická jednoduchost i rozdělení loutek bohužel někdy zanikají v chaosu děje, kdy se jednotlivé scény rychle střídají, a tak hranice v jejich návaznosti mizí. Chybí určité fázování, které by usnadnilo recepci. Herci mění několik loutek, do toho hrají na hudební nástroje a často na jevišti probíhá několik simultánních dějů, v nichž herci mluví jeden přes druhého. Divák si pak musí vybrat, zda se chce soustředit na sledování příběhové linie plné jazykových hříček, jež občas vyznívají do prázdna, nebo na konkrétní práci s loutkou. U dětských diváků se tato chaotičnost projevila ztrátou pozornosti, kterou upoutalo až zpomalení děje, nebo nový využitý prvek.


  • STUDIO DAMÚZAHlupáci z Chelmu
  • Režie: Anna Klimešová
  • Scénografie: Bára Purmová, Karolína Jansová
  • Dramaturgie: Boris Jedinák
  • Účinkují: Vojtěch Vondráček, Kateřina Císařová, Štěpán Lustyk, Petr Jeřábek

Premiéra 2. července 2016, recenze psána z uvedení 14. října 2018 v rámci Dnů židovské kultury.

FOTO: archiv Studia Damúza