Zpět na výpis článků

Divadelní svět Brno 2018: Jan Klata: „Jak ženy snáší život v mužské společnosti?“

Je možné, že Shakespeare nám už dnes nestačí? Jak to, že se jeho problémová hra Něco za něco převlečená za komedii v režii Jana Klaty v Divadle pod Palmovkou přetavila dokonce až do sociologicko-religiózního hororu? Spadá do letošní dramaturgické linie Divadelního světa Brno s mottem: „Svoboda?!“? Svými „problematickými“ otázkami ohledně zneužívání moci, korupce a pokrytectví určitě!

Nebudu zde psát o tom, jaká je to pro náš divadelní píseček událost, že polský režisér Jan Klata, který je znám jako provokatér a rebel útočící na diváka s cílem vyvést jej z jeho komfortní neangažovanosti a ignorace, režíroval v Divadle pod Palmovkou.

V Palmovce Klata, mírně řečeno, zneužívá Shakespearova zrcadlení světa mocných a bezmocných k hrůzostrašným obrazům světa dnešního, stejně ‒ mírně řečeno ‒ zvráceného. Vyškrtl humorné postavičky a ponechal pouze Lucia v „kostýmu“ plavčíka Mitche Buchannona (Ondřej Veselý), Pompeja (Radek Valenta) v roli banána a transvestitní Kuplířku (Tomáš Dianiška), jimž vtiskuje groteskní notu kabaretního ražení jako doklad našeho světa toužícího jen po zábavě, pozlátku a převlecích. Což ostatně koresponduje i s touto Shakespearovou hrou. V Něco za něco snad více než v jiném jeho textu sehrávají důležitou roli právě postavy v zastoupení. V zásadě nikdo tu nevystupuje sám za sebe, každý se do někoho/něčeho stylizuje. Klata postavičkám navíc přisuzuje „moderní“ atributy, aby vynikly ve světě šedi, který se primárně člení jen na profánní a sakrální.

Angelo (Jan Teplý) navíc převléká sám sebe do andělské nevinnosti, ale už jeho kostým s pošitými perličkami příznakuje archetyp padlého anděla. Kníže (Jan Vlasák) je převlečen za „šedou“ eminenci v podobě mnicha, jenž sleduje Angelovo počínání, aby posoudil jeho bezúhonnost, a přitom si sám osobuje právo svátosti smíření. V závěru režie skrze jeho postavu významně přesouvá konec dobrý na konec velmi nelibý až nevkusný. Klatovo něco za něco je v „ženském světě“ spíše něco za všechno bez možnosti výběru, když kníže „nabídne“ Isabele svou ruku a Jan Vlasák lascivně hladí atrapu penisu a Tereza Dočkalová na něj dlouze nevěřícně hledí. Stejně je tomu tak i v situaci, kdy se Mariana (Vendula Fialová) „nabídne“ Angelovi za Isabelu. Ale za jakou cenu a co vlastně získá?

Ústřední trojici uzavírá právě postava Isabely oblékající se do hábitu klášterní novicky, která se však velmi dobře umí pohybovat ve světě mužů, což se jí nakonec ukáže být osudným. V situaci, kdy se musí zastat svého bratra, obratně argumentuje a často i sarkasticky s vtipem odhaluje protihráčovu faleš.

Aby Klata oddělil „zrno od plev“, umisťuje do svých expozic bizarní obrazy. I v neděli večer v divadle Reduta vyděsil pár babiček předlouhou scénou náboženského uhranutí Terezy Dočkalové, jež mělo zobrazovat sexuální fascinaci Ježíšem Kristem doprovozené hlasitou nepříjemnou hudbou, která mi v první chvíli společně s trhanými pohyby herečky spíše evokovala posedlost, což se vlastně vzájemně nevylučuje. Tereza Dočkalová se mimo jiné předvedla jako velmi expresivní herečka, což zde taktéž není nutno dokládat. Považuji ale za nutné zmínit, že hereččin přepjatý herecký slovník mi není kdovíjak blízký a svou hysteričností mi velmi připomínal její výkon z Nebeského inscenace Nory. Je diskutabilní, jak moc si to obě role žádaly, ovšem Isabela svou vnitřní nevyrovnaností, o to více však silnou osobností, dává prostor i takové prezentaci. Klata se také nechal slyšet, že dává prostor přesnému, ale místy naopak i volnějšímu vedení herců. Nastoluje rámce, ve kterých si posléze herci ve svých fragmentech dotvářejí postavy stejně, jako tomu dává prostor i samotný Shakespeare.

Inscenace všehovšudy sestává z řady děsivých obrazů podložených neméně zastrašující hudbou. Dlouhotrvajícím obrazem k situaci a silným napětím si Klata klestí cestu k divákově imaginaci, která ho rozhodně nenechá chladným a Divadlu pod Palmovkou patří dík, že posouvá pražské divadelní hranice.


  • DIVADLO POD PALMOVKOUNěco za něco
  • Režie a úprava textů: Jan Klata
  • Překlad: Martin Hilský
  • Výprava a light design: Justyna Łagowska
  • Choreografie: Maćko Prusak
  • Dramaturgie: Iva Klestilová
  • Představení řídí: Václav Vostarek
  • Text sleduje: Zuzana Němečková
  • Asistence režie: Olga Słowik

Premiéra 27. ledna 2018, recenze psána z uvedení 27. května 2018 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

FOTO: Martin Špelda