Zpět na výpis článků

Divadelní Flora končí, ale 22. ročník se blíží!

20. a 21. květen

 Sobotní festivalové odpoledne odstartovala v šapitó debata se Studiem Hrdinů, které letos ovládlo celou jednu profilovou sekci. Zařadilo se tak třeba mezi Divadlo Komedie či Divadlo Na zábradlí, která tu vlastní profilovou sekci měla v minulých letech. Diskuzi vedl šéfredaktor letošního festivalového zpravodaje Martin Macháček (spoluredaktorkou mu byla Dominika Široká) a přítomen byl mimo jiné zakladatel Studia Hrdinů Jan Horák. Později se zapojil i režisér Dušan D. Pařízek a ředitel Divadelní Flory Petr Nerušil.

Po projednání základních dramaturgických linií Studia Hrdinů došlo i na ekonomicko-produkční pasáž debaty. A ta vyústila v tematiku grantových žádostí a nesmyslného českého kulturního financování. Dalo by se říct, že mottem celé debaty se stala jedna věta směrem ke studentům divadelní vědy a přítomným novinářům: „Tohle napište musíme o tom mluvit!“

Následovalo uvedení inscenace domácího Moravského divadla Mistr a Markétka v režii Bogdana Kokotka, která je svým faustovským tématem vcelku dobrým příspěvkem do festivalové dramaturgie, neboť se dotýká problematiky náboženských otázek.

Večer pokračoval na parkánu davovým nadšením, neboť ředitel Petr Nerušil slavil své narozeniny a o půlnoci se mu za „mečení“ festivalové znělky‒hymny popřálo vše nejlepší a hodně skvělých dalších ročníků Divadelní Flory.

Neděle se započala v Divadle hudby performancí Prins of Networks, v níž se tvůrci zabývali zkoumáním virtuálního a ekologického světa. Následovala ponurá performance breakdancového krále Menna van Gorpa s názvem Rise Up a posledním představení letošní Flory se stala performance The Dry piece, kde se mohly realizovat i divačky festivalu, které byly mimochodem nahé.

Závěrem bych chtěla ocenit festivalovou dramaturgii. Po debatě s organizátory jsme se společně s účastníky studentského analytického semináře shodli na velice dobře promyšlené koncepci. Zaštiťující motto bylo letos nejen aktuálně vypovídající, ale přineslo do olomouckých divadel kusy, na které spousta z nás jen tak nezapomene. Bylo to náročné, ale potřebné. Základním vyzněním festivalu pro mě tedy zůstává: „Vstaneme a zasáhneme, nebo se budeme tvářit, že to, co se kolem nás každý den děje, je jen hra?“

Poslední festivalový den se nesl ve znamení smutku, že další ročník olomouckého festivalu končí. Ale nesmutněme! 22. Divadelní Flora je už před námi!


FOTO: Facebook Divadelní Flory

 

Poslední články autora

Nezvratný osud v rukou detektiva

Pohybově nabitý počátek roku v MUO

Pražský divadelní festival německého jazyka 2019: Misantrop podle pravítka