Olomoucký divadelní festival Divadelní flóra v rámci nizozemské sekce uvedl performance Geisha´s Miracle (Gejšin zázrak). Inscenace korejsko-japonské choreografky a tanečnice Jiji Sohn vychází z jejího studia kulturologie, kde ústředním tématem jsou společné a odlišné prvky mnohých kultur.
Taneční a pohybová performance, která je představována japonskými tanečnicemi Iijou Sohn, Yurií Umamotou a Yui Nakagami, je kontrapunktem modernity a tradice na pomyslné linii novodobého feminismu.
Tradice a modernita je ilustrována vzrůstající intenzitou pohybu. Tradice je zobrazena jako zpomalený, avšak plynulý pohyb pokorných gest, kdy nedochází ke komunikaci s divákem jak očním kontaktem, tak směřováním pohybu. Tanečnice se necentrují, naopak odchází na periferii vlastního mikrosvěta. Po krátké demonstraci staré japonské společnosti přes tradiční muzický styl se začíná pohyb perfomerek měnit v náznak divokého a rozmáchlého pohybu, ladnost přechází v trhané pohybové a taneční fragmenty.
Konzervativní hudba se mění v nezávislý, odvážný rap kombinovaný s pohyby hip hopu. Tradiční patriarchální společnost se rázem proměnila v rovnocennou moderní společnost, ve které se spojuje souvislé s nesouvislým. Je smazána hranice, nic není možné určit, pojmenovat a následně ani kategorizovat.
Herecký projev tanečnic byl specifický svou neurčitostí. Zprvu byl vymezen pouze pohybem na jevišti, následně připojily zvukové projevy, které měly povahu výkřiků než mluveného slova. V druhé polovině inscenace byl přidán emoční výraz a mluvené slovo následovaný zpěvem.
Takový chaos odpovídá inscenaci Geisha´s Miracle, která je kombinací živého hudebního vystoupení, tance, pohybu a hraných pasáží gradující v absurdno. Scéna je zpočátku tvořena činností herců a následně jejich konfrontací s předměty. Do scény je také zahrnut malý staromódní klavír, plyšová mikina či hypermoderní hoverboard.
Snad nejagresivnější součástí inscenace, jež se vysoce podílí na expresivitě, je zvuk Sne Martina Snidera. Ten rytmicky doplňuje promyšlené sestavy, navozuje atmosféru a umožňuje divákovi fyzicky pocítit přítomnost.
Kostýmy futuristického charakteru od Rosemarie Allaert provedené v bílé barvě a doplněné lamé tkaninou chromové barvy sledují módní trendy, kterých si považuje především mladá japonská generace. Což je kombinace sportovní obuvi s elegantní sukní či šaty rovného střihu.
Světla z dílny Vinnyho Jonese doplňují protikladnost dvou světů, pomalé tradice a rychlé modernosti, kdy ladné přechody jemných tónů jsou nahrazeny problikáváním spektrálních barev. Divák je proto občasně dezorientován.
Tradice gejš v japonské kultuře je neodmyslitelně spojena s nasazením masky a zahození vlastní individuality. Jednalo se o společnice oplývající uměleckými schopnostmi a pokorným a vytříbeným společenským chováním. Zvyk nájemných milenek a přítelkyň, či někdy spíše záludných kompliců, trval po více jak dvě století a dnes z něj pozůstaly spíše dekorace vykazující okázalost a elitářství jejich nájemníků. Nadále však zůstávají snem o ideální ženě, která je vtipná, důsledná, vzdělaná, schopná a která vždy poslechne muže.
Nakolik se doba pravidly svázaného charakteru a individuality od současnosti liší, je zjevné, ale stále tu vyvstávají otázky o touze podřídit se a být veden.
- JIJA SOHN – Geisha’s Miracle
- Koncept a choreografie: Jija Sohn
- Spoluautorky: Yurie Umamoto, Yui Nakagami
- Dramaturgie: Charlot van der Meer
- Umělecký poradce: Suzy Blok, Heleen Volman, Kristin de Groot, Katerina Bakatsaki
- Světla: Vinny Jones
- Zvuk: Sne Martin Snider
- Kostýmy: Rosemarie Allaert
Premiéra 30. 6. 2016, psáno z reprízy 13. 5. 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: Facebook Divadelní Flory
