Zpět na výpis článků

Divadelní Flora 2018: Taneční workshop se Sylwií Hefczyńskou-Lewandowskou

Během deseti květnových dní nabídla 22. Divadelní Flora kromě tuzemských i zahraničních produkcí také besedy, koncerty, program pro děti či workshopy. Uskutečnil se například několikadenní kurz světelného designu i workshopy taneční, mezi něž patřila lekce s maďarskou tanečnicí a choreografkou Adrienn Hód a taneční workshop se Sylwií Hefczyńskou-Lewandowskou, jenž proběhl v prostoru Divadla hudby 15. května 2018.

Sylwia Hefczyńska-Lewandowská je představitelkou polského současného tance, kterému se věnuje jako interpretka i choreografka a je rovněž zkušenou pedagožkou. Současný tanec a formy tanečního divadla vyučuje na katedře tanečního divadla v Bytomi spadající pod Státní vyšší divadelní školu Ludwika Solského v Krakově a na Katedře herectví Národní akademie divadelních umění sídlící ve stejném městě. Její rozsáhlé působení na poli výuky tance se velmi příznivě projevilo v koncepci a průběhu olomoucké lekce, při níž jí asistovala také její bývalá žačka a kolegyně Dominika Wiak, jež se na Divadelní Floře představila v sóle Melancholia.

Intenzivní warm-up využíval přirozené chůze v prostoru s občasným zastavením, pérováním dolních končetin, vyzdvižením na relevé či naopak snížením těžiště až do grand plié – dřepu. Chůze nám nejprve pomohla uvědomit si těžiště a vztah s podlahou, poté se naše pozornost rozšířila také o vnímání okolního prostoru a následně i našich spolutanečníků. Mezi jednotlivými účastníky došlo posléze k pohybové interakci, jež využívala prvky kontaktní improvizace.

Těžištěm lekce byl nácvik taneční technické vazby. Sylwia Hefczyńska-Lewandowská zde využívala principů pádu a odrazu, izolací jednotlivých částí těla spojených s impulsem k pohybu a jeho vedením. Užívala pro contemporary dance charakteristické spolupráce s podlahou, poloh off-balanc, pádů i skluzů a také principů spirály či střídání dynamiky pohybu.

Následovala skoková vazba vycházející z folklorních prvků, které se stávají častou inspirací umělců. Kromě volby hudby, často lidové v současné úpravě, je lidový tanec využíván zejména coby zdroj pohybového materiálu, který lze přejímat v jeho čistotě, nebo je dále stylizován a rozvíjen. V rámci letošního ročníku festivalu byly zmíněné principy snadno identifikovatelné v choreografii Milana Hericha A Solo for Mr. Folk. Z folkloru vychází například také titul Potmehúd z dílny Csaba Molnára a kolektivu, který mělo olomoucké publikum možnost zhlédnout v únoru tohoto roku. Pro Sylwii Hefczyńskou-Lewandowskou se stal východiskem krok valašský, poskočný a drobné kroky s podupy. Vazbu jsme prováděli v různém tempu, které se vázalo s charakterem provádění kroků a mírou jejich stylizace, jež se proměňovala a rozevírala škálu dynamických poloh pohybu.

Závěr lekce se navrátil opět k chůzi a prvkům kontaktní improvizace. V rámci konečné relaxace se naše těla propojovala a společně klesala až do lehu na zemi, kde jsme zůstávali se zavřenýma očima pohodlně ležet propojeni v jeden organismus těl. Proběhla také krátká diskuze mezi účastníky a Sylwií Hefczyńskou-Lewandowskou s Dominikou Wiak, na které zaznělo například zhodnocení situace podmínek současného tance v Polsku. Vyjadřovaly se k prostoru, který je mu poskytován a k velmi úzkému počtu scén, kde bývá současný taneční repertoár prezentován.

Lektorka nám na Floře poskytla kvalitní a vysoce profesionální lekci. Zdá se mi však, že poněkud přehnala obtížnost některých prvků za předpokladu, že lekce byla otevřena veřejnosti bez podmínky předchozích tanečních zkušeností.


FOTO: Facebook Divadelní Flory