Čtvrteční den se až do pozdního odpoledne nesl v edukativním duchu. Čtvrtkem byla totiž zahájena dvoudenní konference Perspektivy teatrologie 2018 konaná v prostorách Konviktu, tedy domovské Katedry divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Stejně pestrý a naučný charakter nabízela i výstava aktuálního výběru odborné literatury z oblasti divadla a tance BOOK ME konaná v příjemných prostorách kavárny Divadla na cucky, která zde byla k zastižení až do pátku.
Večer se v Moravském divadle řešila témata odpovědnosti, mezilidských vztahů, vlastnictví druhého člověka či společnosti, v inscenaci Eyolf brněnského HaDivadla. Režisér Ivan Buraj dokázal originálním pohledem navodit sevřenou atmosféru, která se stejně jako nelítostné a chladné norské prostředí podle mě „obtiskla“ také do charakterů postav. Patrné filmové inspirační zdroje na jevišti neskrytě odhalují onu skutečnou vzdálenost a odcizení v mezilidských vztazích postav.
Pokud jste měli v pátek mezi přednáškami z konference Perspektivy teatrologie 2018 čas anebo jste zrovna neprolistovávali aktuální odbornou literaturou na výstavě BOOK ME, měli jste to k další velmi plodné události jen pramálo daleko. V prostorách kavárny Divadla na cucky jste si totiž mohli pobesedovat u kávičky jak s tvůrci HaDivadla o inscenaci Eyolf, tak s Miloslavem Königem a Martinem Dohnalem z Divadelní společnosti Masopust o inscenaci Deník zloděje. Osazenstvo kavárny, složeno převážně ze studentů analytického semináře, bylo svědky produktivní debaty. Tvůrci inscenace Eyolf si pochvalovali vertikální prostor sálu Moravského divadla Olomouc a zajímavý kontrast mezi „dortíkovým“ hledištěm a pustotou jeviště, v němž se inscenace odehrává. Prostor dle jejich slov přispěl k tomu, že se jim repríza z technického hlediska velmi vydařila, neboť používání live kamery je pokaždé jiné, avšak tento večer veškeré úhly pohledu či střihy vyšly „na jedničku“.
Miloslav König pohovořil na besedě k inscenaci Deník zloděje o tom, jak vůbec tak specifický útvar vznikal. Mnozí by argumentovali, že se snad jedná více o performativní sondu do hlubin jednoho člověka, ale tvůrci si stojí za tím, že pro ně jednoznačně v představení převažuje divadelnost. Režisér Ivan Buraj se k besedování připojil i s vlastní empirií, že pro něj má tato inscenace ohromnou sílu jakéhosi zvnitřnění se na jevišti, které se jej niterně dotklo a žije s ním i po představení.
Rozproudit krev jste po besedování mohli na Konviktu v Divadle K3, kde vystoupil taneční choreograf Milan Herich s inscenací A Solo for Mr. Folk. Již podruhé (předešle Jánošík) byl na letošním ročníku Divadelní Flory dekonstruován slovenský folklór. Ten se Milan Herich snaží intuitivně komponovat se současným tancem. Na závěr své performance se natřený medem a posypán modrými pírky představil jako krásný „snový přelud“.
Jak čtvrteční, tak páteční večery nabízely velmi emocionálně vypjaté inscenace ‒ ve čtvrtek Eyolf a první repríza Deníku zloděje, v pátek pak druhá repríza Deníku zloděje a Nora (Domeček pro panenky). Pokud Miloslav König v inscenaci Deník zloděje Divadelní společnosti Masopust páteční večer „načal“ gejzírem jedinečné herecké realizace („zpatlaný“ medem, moukou a hlínou) a uvědomělé práce s vlastním projevem, pak jej herečka Tereza Dočkalová se svou postavou Nory v inscenaci Nora (Domeček pro panenky) Divadla pod Palmovkou rovnocenně „dorazila“.
FOTO: Facebook Divadelní Flory, archiv Divadelní Flory
