Antigona, které Sofoklés vdechnul život již v 5. stol. př n. l., se opakovaně navrací na divadelní jeviště, aby světu neustále připomínala, že její protest vůči politickému a mužskému útlaku je bez ohledu na tok času stále živý a podnětný. A kde jinde než na letošní Divadelní Floře, jež se nese v duchu leitmotivu „Proti zdi“, by mělo toto archetypální ztělesnění vzdoru povstat? Slovenské národné divadlo Bratislava, které svou inscenací oslnilo diváky na půdě Moravského divadla, dokládá skutečnost, že toto dílo má na místo v letošním programu plné právo.
A právě otázka práva se nastiňuje již v samotném prologu, jenž má formu feministicky laděné písně. Následkem tohoto úvodu může divák nabýt klamného dojmu, že inscenace se antické předlohy drží jen okrajově a spíše inklinuje k tvůrčí modifikaci. Tato domněnka se však záhy 
vyjeví jako mylná. Písně, které během inscenace zazní a které plní úlohu jakýchsi předělů, sice odkazují k současné době a jejím nešvarům, ale ve chvíli, kdy započne herecká akce, seznáme, že herci plně propůjčili svá těla dramatickým antickým postavám. Jinými slovy, herci pouze slovo od slova deklamují Sofoklův text, herecká akce je statická a postrádá nápaditost, což vnímám jako nesporný kaz celé inscenace. To je však chybou režie Ondreje Spišáka, nikoliv herců, kteří se své úlohy zhostili bravurně, zejména v případě Moniky Potokárové, která naprosto dokonale naplnila představu Antigony, hrdinky, o jejíž rebelantské duši nesvědčí jen verbální projev, mimika a gesta, ale navíc i kožený „křivák“. I v případě usedlé Ismény a egocentrického politika Kreona koresponduje kostým dokonale s charakterem postav. Vedle této charakterizační funkce navíc kostýmy Kataríny Hollé, písně Kataríny Kubošiové a hudba Jonatana Pastirčáka propojují mýtickou tématiku se současností, o což šlo tvůrcům především.
Hlavní téma, jež se zaobírá střetem dvou povinností – vůči zákonům a vůči vlastnímu morálnímu kodexu, je, jak se ukázalo, nesmrtelné. Cílem této inscenace sice bylo především reflektovat současnou společensko-politickou situaci na Slovensku, avšak díky univerzální problematice rezonuje tento počin i na území České republiky. A ať už se zaměříme na vzdor utlačovaného jedince vůči státu, na vzdor ženy vůči muži, či na střet mezi externí a interní povinností, standing ovation, který doprovázel konec představení, svědčí o tom, že Antigonin hlas je i po bezmála dvou a půl tisíci let stále slyšet.
- SLOVENSKÉ NÁRODNÉ DIVADLO – Antigona
- Autor: Sofoklés
- Překlad: Ľubomír Feldek
- Režie: Ondrej Spišák
- Dramaturgie: Darina Abrahámová
- Hudba: Katarína Kubošiová a Jonatan Pastirčák
- Scénografie: František Lipták
- Kostýmy: Katarína Hollá
- Hrají: Monika Potokárová, Dominika Kavaschová, Ján Koleník, Gabriela Dzuríková, Richard Autner, Ondrej Koval‘, Božidara Turzonovová, Štefan Bučko, Zuzana Kocúriková, Dušan Taragel‘, Michal Režný, Natália Germáni, Kristián Kozmenko, Ivan Černý, Klára Ščevíková
Premiéra 14. a 15. dubna 2018, recenze psána z uvedení 20. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.
