Performativní programová linie Visegrad Performing Arts, která již šestým rokem spoluutváří charakter Divadelní Flory, letos upřela ohnisko svého zájmu především na pohyb, tanec a možnosti lidského těla. Součástí tohoto konceptu je i Enola, inscenace, v níž se snoubí novocirkusové akrobatické prvky s prvky japonské kultury. Výsledný multikulturní konstrukt jsme měli možnost zhlédnout v Divadle na cucky v podání akrobatky a zakladatelky souboru Cirkus Mlejn, Elišky Brtnické.
Již od úvodní scény divák vstřebává atmosféru tradičního Japonska skrze prostor, který je koncipován v duchu pověstného japonského minimalismu, a performerku, jež prostřednictvím skládání origami odkazuje k legendě „Tisíc origami jeřábů“. Následně souhrou černého kostýmu, světla, flexibility a trhaných pohybů zobrazuje fyzickou deformaci, což evokuje představu znetvoření z důsledku jaderného ozáření. Následuje těžiště inscenace ‒ tanec na visuté hrazdě gradujícího charakteru. Brtnická nepředvádí pouze grandiózní akrobatickou show plnou precizně secvičených triků, ale často působí dojmem, 
že pohyb vychází z momentálního duševního rozpoložení. Je zde tedy zcela patrný vliv intuitivního tance butó.Následující pasáž opět odkazuje k japonskému umění, a sice k umění kaligrafickému, přičemž i to graduje od jemného kreslení copem přes využívání končetin až k zběsilému bičování, které však působí až nevkusně pateticky. Výsledný výtvor je v závěru kreativně využíván ke stínohře a šplhání „k oblakům“.
Gradující charakter malby i pohybu, který směřuje od podlahy ke stropu, můžeme vnímat jako analogii k osudu japonského národa, snažícího se po výbuchu odrazit ze dna a dosáhnout opět vrcholu. Téma Hirošimy však není v inscenaci explicitně zobrazeno, skrývá se v rovině symbolické, představuje tedy pouze jeden z možných interpretačních klíčů. Stejně tak může divák dílo vnímat jako cestu jedince ke splněným přáním, či se jednoduše nechat unášet fascinací nad dech beroucí akrobacií, okořeněnou špetkou exotična.
- CIRKUS MLEJN – Enola.
- Koncept a choreografie: Eliška Brtnická
- Režijní spolupráce: Minh Hieu Nguyen
- Pohybová spolupráce: Ilona Jäntti, Jana Vrána
- Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
- Hudba: Stanislav Abrahám
- Scéna: Yumi Hayashi
- Kostýmy: Yumi Hayashi
- Světelný design: Karel Šimek
- Produkce: Dagmar Bednáriková
Premiéra 9. února 2016, recenze psána z uvedení dne 13. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: Facebook Divadelní Flory
