Zpět na výpis článků

Divadelní Flora 2018: Antigona jako obraz politické situace

Sofoklova Antigona je jedno z nejznámějších antických dramat. Díky svému stálému aktuálnímu a nadčasovému tématu je dramaturgicky vybírána častěji než ostatní dramata z dob Antiky. V Olomouci jsme ji mohli vidět v Divadle na cucky v režii Jana Žůrka v roce 2015. Slovenské národné divadlo uvedlo Antigonu v rámci festivalu Divadelní Flora jako závěrečné představení letošního ročníku.

Režisér Ondrej Spišák pojal Antigonu odvážným způsobem a rozhodl se ji přesunout do moderní doby. Tím vystihl aktuální slovenskou politickou situaci. Hrdinové jsou vystaveni konfliktu se silnou autoritou. Text je zjednodušený, ale odkazy na Théby a božstvo zůstávají. Zachován je i chór, bohužel ale nefunguje tak, jak by měl. Složen je ze dvou mužů a dvou žen, jejich výstupy však místy působí jako pouhá recitace. Modernímu konceptu příběhu napovídají i kostýmy Kataríny Hollé – muži jsou převážně v černém saku, ženy v černých nebo tmavých šatech. Použity jsou i rekvizity moderní doby jako telefon nebo mikrofon. Herci se buď pohybují na scéně v zadní části jeviště, která představuje vyvýšený prostor se schody a židlemi a v části pod konstrukcí prostor jeskyně, nebo před scénou na prázdném jevišti.

Kreón (Ján Koleník) je pojat jako elegantní boss, který bravurně vládne řečnickému umění. K divákům, které probodává pohledem, mluví jako ke svému lidu. Ti jsou tedy zčásti účastníky představení, neboť vlastně zastupují thébský lid. Zpočátku se jeho herecký výkon zdá spíše mírnější a slabší, ale postupně se vyvine jeho charakter neústupného vládce. Občas je jeho chování zbytečně agresivní. Do konfliktu se dostává nejen s Antigonou, ale i se svým synem Haimónem (Richard Autner) a thébským lidem. Za zmínku stojí herecké výkony Moniky Potokárové v hlavní roli a Dominiky Kavaschové v roli Ismény. Obě dvě herečky umí hrát očima i mimikou a vžít se do svých rolí, dokonce se několikrát rozpláčou. Monice Potokárové, která se mimochodem na Antigonu typově skvěle hodí, se podařilo tuto roli zpodobnit jako tvrdohlavou a neústupnou dívku s moderními názory.

Originální složkou v této inscenaci je i hudba. Ondrej Spišák vsadil opět na modernost a vybral slovenského interpreta Pjoniho (Jonatan Pastirčák), který jednotlivé výpovědi proložil především elektronickou hudbou v kombinaci se zpěvem zpěvačky Katarzii (Katarína Kubošiová). Až na pár momentů, kde tyto pěvecké výstupy prohlubovaly emoční pocity hrdinů, se do inscenace nehodí, a celkový dojem z příběhu spíše kazí.

Zajímavou složkou je i pohyb. Například když jsou Isména s Antigonou zavřeny v plexisklovém pojízdném vězení a pantomimou naznačují nemožnost jakéhokoliv východiska a útěku. Pro silnější účinek jsou použity i kouřové efekty a důrazná práce se světly a zvukem.

Přestože Antigona Slovenského národného divadla nepatří mezi nejpovedenější inscenace tohoto roku, svou aktuálností a obrazem současného světa dokáže v divácích vzbudit zvláštní pocity.


  • SLOVENSKÉ NÁRODNÉ DIVADLOAntigona
  • Autor: Sofoklés
  • Překlad: Ľubomír Feldek
  • Režie: Ondrej Spišák
  • Dramaturgie: Darina Abrahámová
  • Hudba: Katarína Kubošiová a Jonatan Pastirčák
  • Scénografie: František Lipták
  • Kostýmy: Katarína Hollá
  • Hrají: Monika Potokárová, Dominika Kavaschová, Ján Koleník, Gabriela Dzuríková, Richard Autner, Ondrej Koval‘, Božidara Turzonovová, Štefan Bučko, Zuzana Kocúriková, Dušan Taragel‘, Michal Režný, Natália Germáni, Kristián Kozmenko, Ivan Černý, Klára Ščevíková

Premiéra 14. a 15. dubna 2018, recenze psána z uvedení 20. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: archiv Slovenského národného divadla

 

Poslední články autora