Zpět na výpis článků

Čtvrtý den festivalu Setkání/Encounter s Kubrickem a Shakespearem

Festival se přehoupl do své druhé poloviny a já jsem si z programu zvolila kupodivu to, z čeho jsem měla největší strach. Výzva přijata! Oprášila jsem film, z kterého mi před 15 lety nabíhala husí kůže a vydala se na Mechanický pomeranč z dílny domácí stáje, tedy JAMU. A ve světle filmové klasiky jsem svůj čtvrteční program završila neméně náročnou divadelní klasikou, tj. Othellem ze stáje polské, která již tradičně patří k těm nejnavštěvovanějším.

Trochu více zábavy

Intro inscenace v režii Barbory Chovancové je našlápnuto v duchu předlohy knihy Mechanický pomeranč Anthonyho Burgesse velmi slibným směrem. Rytmicky a vizuálně se střídající obrazy představují divákovi svět zhýralého Alexe v těch nejpovedenějších barvách. Scénografie využívá maximálně svého prostoru a light design s ní jde ruku v ruce. Lešení a různé plošiny dávají prostor pro realizaci různých bizarních choreografií zprostředkovávajících násilí typickými divadelními prostředky. Filmové násilí je jedna věc. Divadelní násilí věc druhá. JAMU se zaměřila na pokrytí toho nepříjemného divadelním vtipem a udělala dobře. Slow motion tak například nahrazuje naturalistické násilné scény. Mohlo se však jít ještě více v tomto teatrálním sarkastickém duchu.

Živelný pohyb po scéně a působivé akrobacie posléze trochu ztratily tempo, a tak jsem nabyla dojmu, že zcela nebylo využito potenciálu herců. Představitel Alexe Mark Kristián Hochman mi přišel, inscenační tým promine, sice silný herecky, ale příliš velký sympaťák na takovou kontroverzní postavu. Jeho výmluvná velkopanská gestika posléze ztratila svůj drive a jen opakovala, co už bylo řečeno.

Mé počáteční strachy z těžkého nepříjemného tématu vyvedl na světlo sarkasmus a nadsázka, ale škoda, že se nešlo ještě trochu dále.

 Othello v jiném rozměru

Příběh muže, který podlehne pomlouvačným jazykům svého domnělého přítele, zahubí ženu, kterou miloval, a zůstane tak sám se svou vinou, zná celý svět. I to byl důvod, proč jsem se nebála Shakespearovy klasiky ani v polštině. Trochu více vrásek na čele mi vytvořila informace v programu, že inscenace trvá rovné tři hodiny. Kdybych věděla, že to nakonec bude jen 160 minut, zkrabatilo by se mi čelo možná o trochu méně. Ovšem táhnout to bez pauzy, to už je očistec pro obě strany. Přesto musím před Poláky smeknout.

Jak říká náš přední český shakespearolog Martin Hilský, parafrázuji: „V Othellovi je jediná linie konfliktu, ale zase sakramentská!“ Snad proto se zdála tato inscenace jak vyrobená z jednoho kusu. Jasná režijní koncepce byla postavena ze vzájemně se doplňujících složek. Polská škola se pro letošek oblékla do prázdné scény s porůznu zavěšenými příčnými tyčemi, navozující abstraktní svět plný pokřivenosti. Využita byla také intermedialita, kde se na plátno promítaly detaily tváří jednotlivých postav. Do zajímavého vizuálu inscenaci přivedly padající konfety při Othellově slavném vítězství, které později sehrály důležitou roli i v gestech a pohybu herců.

Akcentována byla tematika rasismu a homofobie. Mimoto se i polská Desdemona naprosto vymykala jakýmkoliv Desdemonám, které jsem kdy viděla. Na povrchu hadrová panenka, uvnitř silná a zároveň slabá a zamilovaná. V růžových flitrových šatech se náruživě objímala se svým Othellem, aby na sebe přenesla co nejvíce z jeho „černoty“. Othellova čerň byla naprosto regulérně přiznaná až do morku tuby s černou barvou a Jago byl dokonce přizván, aby onu čerň přiživil novým nátěrem opalovacího krému.

A co Othello na to? Vyústěním kauzy Othello pro mě asi zůstane jeho závěrečný zběsilý tanec dokládající Jagovu bezbřehou manipulaci a bestialitu okolního světa.


  • JAMU BRNOA Clockwork Orange
  • Autor: Anthony Burgess
  • Překlad: Ladislav Šenkyřík
  • Režie: Barbora Chovancová
  • Dramaturgie: Jakub Liška
  • Pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček, Adam Mašura
  • Scénografie: Magdaléna Paráčková
  • Hudba: Eva Dobružská
  • Zvuk: Petra Göbelová, Václav Zemánek, Michal Nýdr
  • Světlo: Barbora Jágrová
  • Light design: Luboš Zbranek
  • Stavba: Barbora Sosnovcová
  • Produkce: Adéla Svídová
  • Hrají: Barbora Bezáková, Natálie Golovchenko, Viktor Harangi, Mark Kristián Hochman, František Maňák, Štěpán Princ, Klára Anna Satinská, Petra Schovánková, Jakub Spišák, Magdalena Straková, Pavel Šupina, Karel Vondrášek

Premiéra 14. prosince 2017. Psáno z reprízy 20. dubna 2018 ve Studiu Marta v rámci festivalu Setkání/Encounter 2018.

  • THE ALEKSANDER ZELWEROWICZ NATIONAL ACADEMY OF DRAMATIC ARTSOthello
  • Autor: Feridun Zaimoglu & Gunter Senkel
  • Režie: Grazyna Kania

Psáno z reprízy 20. dubna 2018 v Divadle na Orlí v rámci festivalu Setkání/Encounter 2018.

FOTO: archiv Encounteru