Zpět na výpis článků

Chci být chytrý!

Oblíbené olomoucké Divadlo Tramtarie má na repertoáru několik inscenací podle knižní předlohy. Jednou z nich je tragikomický příběh Růže pro Algernon v režii Vladislava Kracíka. Původní povídka vyšla v roce 1959 a získala cenu Hugo. Poté se rozšířila na román a získala cenu Nebula. Od té doby se dočkala filmových, rozhlasových a divadelních adaptací. Kromě Divadla Tramtarie, kde měla premiéru 18.11.2015, ji můžeme vidět i v Divadle v Celetné již od roku 1993.

Tramtarie s oblibou využívá metaforickou scénografii, a to diváka zaujme právě u této inscenace hned při příchodu do divadla. Scénografie Adély Szturc je jednoduchá, ale zároveň symbolická. Přes celé jeviště se rozprostírá konstrukce vyplněná průhledným plastem s modrým nasvícením nahoře. Uprostřed se nachází prosklený stůl a obrovský dvojitý kruh, který připomíná ten na běhání pro myši. Na tom herci šplhají a sedí. Scéna představuje prostředí kliniky, kde se nachází Charlie Gordon, ale přitom působí jako zvětšené terárium. V průběhu představení se scéna vůbec nemění. Pokud je změněno místo děje, herci to naznačují slovně. Prostřední část scény většinu času představuje nemocniční pokoj Charlieho Gordona. Prostory za konstrukcí představují kanceláře a pozorovací místnosti, což dodává na pocitu symbolu terária, ve kterém je zavřená myš – Charlie.

Adéla Szturc navrhla také kostýmy, které jsou přizpůsobené prostředí kliniky i charakteru postav. Charlie je oblečený pouze v pyžamu a později si dá sako. Doktoři Strauss a Nemur mají modré košile a černé kalhoty. Ředitel kliniky Joe Coleman má sako a opatrovatelka Charlieho, slečna Kinianová, je oblečena v černých šatech. Kostýmem vynikají Emily, Bill a Johny, kteří jsou oblečeni sportovně a rebelsky v neformálním oblečení.

Na scéně převažuje modré a bílé nasvícení. Častým prvkem je princip filmového střihu při promluvách Charlieho. Světla působí tajemně a vytváří smutné a chmurné prostředí kliniky. V pozadí scény se občasně vyskytují projekce s různou tématikou různých tvarů a obrázků v kombinaci s tajemnou hudbou. Hudba Lukáše Marečka se mění podle výstupů postav a místa děje. Převažuje moderní žánr. 

Ústřední postavou je mladík Charlie Gordon (Václav Stojan) s IQ 68 a jediným snem…stát se chytrým. Jeho touha je tak silná, že se rozhodne podstoupit operaci, kterou přežila jediná myš – Algernon. Ta je pro Charlieho jakousi inspirací a motivací. Jeho psychickou podporou je hlavně jeho učitelka a opatrovatelka slečna Kinianová (Jana Posníková), která si prochází trápením ve vztazích a pracovním životě. Celý tajný výzkum i operaci vedou doktor Strauss (Martin Tlapák) a doktor Nemur (Martin Dědoch). V inscenaci se prolínají i problémy těchto dvou postav – doktor Strauss má problémy s alkoholem a po večerech se schyluje do různých barů a doktor Nemur má až přespříliš rád společnost žen. To se mu vymstí s rebelskou Emily (Barbora Šebestíková), která má za partnera Charlieho bratra Johnyho (Miroslav Černý). Ke konci se zde objevuje Johnyho kamarád Bill (Vít Pištěcký). Tato trojice přináší do příběhu komické prvky.

Václav Stojan, který ztvárnil Charlieho Gordona, předvedl vynikající herecký výkon. Na začátku se na Charlieho díváme jako na dementního mladíka, který si neumí ani zavázat tkaničky od bot. Po operaci následuje psychický vývoj postavy a změny v jeho osobnosti. Charlie čte knihy, učí se cizí jazyky a postupem času jeho IQ stoupne na 185 a Charlie dokáže najít chybu ve výzkumu po zvláštním chování a následné smrti Algernon. Své pokroky zaznamenává do vývojových zpráv.  Zároveň ale také v promluvách popisuje jeho psychický stav a pocity. Zamiluje se do slečny Kinianové, ale jeho IQ v důsledku chyby začne opět klesat a jeho osobnost se mění. Začíná si uvědomovat, že ho nejspíš čeká stejný osud jako Algernon. Proto se vzdává lásky ke slečně Kinianové, aby nebyla přítomna u rozkladu jeho osobnosti. Stále ale myslí na Algernon a nosí jí na hrob růže.  Postava Charlieho je velmi komplikovaná a těžko uchopitelná, ale Václavu Stojanovi se ji podařilo ztvárnit přesvědčivě a věrohodně.

Ať už filmové, tak divadelní adaptace románů nebyly nikdy jednoduché a většinou představují velkou výzvu. Divadlo Tramtarie nám však ukázalo dojemný příběh, s propracovanou scénografií a výbornými hereckými výkony. Není tedy divu, že rozplakala nejednoho diváka.


  • DIVADLO TRAMTARIERůže pro Algernon
  • Autor: Daniel Keyes
  • Režie: Vladislav Kracík
  • Scéna a kostýmy: Adéla Szturc
  • Dramaturgie: Matěj Mužík
  • Hudba: Lukáš Mareček
  • Účinkují: Václav Stojan, Jana Posníková, Marek Zahradníček, Martin Tlapák, Martin Dědoch, Barbora Šebestíková, Miroslav Černý, Vít Pištěcký

Premiéra 18. 11. 2015, recenze psána z reprízy 16. 1. 2018.

FOTO: archiv Divadla Tramtarie