Zpět na výpis článků

Bubeníčkové oficiálně ohlásili odchod

Bratři Bubeníčkové jsou dnes známí svým tanečním uměním po celém světě. V lednu roku 2014 vystoupili se svým souborem Les Ballets Bubeníček v Národním divadlea už tehdy se šeptalo o konci jejich profesionální taneční kariéry. Letos v září se rozhodli definitivně zakončit své aktivní působení na jevišti a přichystali si pro česko-slovenské publikum na rozloučenou turné s projektem Orfeus, na němž režijně a dramaturgicky spolupracovali s duem SKUTR. Dvojčata slibují, že budou nadáleumělecky činní. Jiří Bubeníček se bude věnovat choreografii a bratr Otto skladatelství, scénografii a designu.

Antickou báji o Orfeovi a Eurydice vyprávějí pomocí tance, slova a hudby jako cestu za láskou, v níž ohlížení se za minulostí ztrácí na významu. Dle vlastních slov se sami Bubeníčkovi nechtějí ohlížet za tím, co bylo; ale žít přítomností, a o to víc i budoucností. Původní myšlenka byla stvořit představní, které bude žánrovou kompilací klasického tance (Bubeníčkovi) s moderním tancem (Anna Herrmann), hudebním doprovodem (violoncello: Terezie Kovalová, housle: Annabelle Dugas) a divadelním jazykem (Csongor Kassai). Jako i v jiných představeních, i v tomto využívají své fyzické podobnosti. Jako by jeden tančil to, co si druhý myslí, po čem touží, na co vzpomíná. Jeden je reálný, druhý myšlenkou a svědomím. Každý jiný a zároveň tentýž. Jako by se oči dívaly na to, čeho by se rády dotýkaly.

Prvním duetem Orfea a Eurydiky je divák přítomen radosti z čisté nevinné lásky. V kubánském rytmu se laškovně pohupující dvojce těší vzájemnému souznění. Tyto taneční prvky se pak několikrát v Orfeově mysli připomenou. Po Eurydičině smrti pak osobitý tanec s violoncellem znázorňuje přerod z lásky k milence do lásky v hudbě. Výrazným prvkem celého představení je role Csongora Kassaie, který tu působí jako vypravěč a jakýsi hybatel či mluvčí, jenž poskytuje divákovi interpretační klíč. Orfea svým jednáním umírňuje i provokuje. Někdy s oběma Orfey vstoupí do konfliktu a nastavuje jim zrcadlo. Využívá se tu poměrně zažitých divadelních znaků. Kassai na začátku večera odsypává písek jako symbol stále plynoucího času, ke konci s ním vysypává Orfeovi cestu do podsvětí. Na scéně je přítomna houpačka – symbol dětství, lásky a bezstarostnosti. Nechybí ani pohřební svíce. Obě muzikantky jsou zapojeny do děje stejně jako ostatní aktéři. Všechny složky se vzájemně doplňují. Tklivá hra houslí Annabelle Dugas jemně podkresluje naději na druhou šanci. Terezie Kovalová pak vytvoří neskutečný závěr svým zpěvem a hrou na violoncello při Orfeově zmaru a propadnutí naprosté beznaději.

Lze jen dodat, že poslední vystoupení slavných bratrů je skutečně něčím ojedinělým a milovníky baletu může těšit, že ve své tvorbě neustanou. Během letních měsíců například dělali choreografii nového baletu Doktor Živago v San Franciscu.

 

Choreografie: Jiří a Otto Bubeníček. Režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). Účinkují: Jiří a Otto Bubeníček, Anna Herrmann, Csongor Kassai. Violoncello: Terezie Kovalová. Housle: Annabelle Dugast. Produkce: JT Promotion.

Premiéra 8. září 2016, psáno z 1. reprízy v Ostravě 10. září v 19.00

 

FOTO: Jan Procházka