V rámci festivalu OST-RA-VAR byla specifickému „odbornému“ divadelnímu publiku předvedena sotva měsíc stará/čerstvá inscenace Divadla Petra Bezruče v režii umělecké šéfky Janky Ryšánek Schmiedtové. Za dramaturgické výpomoci Tomáše Vůjtka se pustila do Shakespearova Richarda III. v překladu Jiřího Joska.
Scéna Lucie Labajové zaujme na první pohled. Na diagonální molo vyčnívající z prostoru jeviště bylo postaveno kovové lešení, které přímo předurčovalo pohyb herců. Zdálo se mi, že ono zavěšování a lezení po stavbě není jen hrou na dětské prolézačce, ale jadrným poskakováním zvířat ve výběhu, evokujícím souboje šelem o kus žvance. Půlobloukové konstrukce tvořící hlavní tunel a kolem něj několik „zákoutí“ poskytovalo hře dostatečné bludiště, jevištní i vztahové. Když pomineme pozdní noční hodinu uvedení obtížného kusu, slibovala inscenace strhující herecké výkony. Závratné tempo inscenace však nakonec působilo jako nekonečná plejáda přibíhajících a odbíhajících figur.
Role slavného záporáka se ujal Lukáš Melník, a nutno dodat, že se značným zápalem. Osvěžující inovací bylo upuštění od zjevného fyzického znetvoření hlavní postavy. Bezručovský Richard se ukazuje bez hrbu, nekulhá a dokonce se zdá být na „průlezkách“ velmi zdatný. Tedy není vůbec žádným chudáčkem a o soucitu a pochopení ze stran diváka nemůže být ani řeči. Z královen mě mile potěšila představitelka Margaret, Kateřina Krejčí. Ve svém proklínání působila démonicky a sebevědomě. Nejednalo se o žádné plané hrozby a její projev byl přinejmenším uvěřitelný. Také Alžběta, Pavla Gajdošíková, ačkoliv malá postavou, vždy působila jako silná žena, beze strachu stále ochraňující své děti. V záplavě lordů, vévodů a sirů se mohl nepozorný divák snadno ztratit. Ze všech vyčnívá hlavně vychytralý podlézající vévoda z Buckinghamu, Dušan Urban.
Výrazným prvkem celé inscenace jsou kostýmy Katariny Kováčikové, všechny laděné do černobílé kombinace s červenými doplňky. Osobně bych byla raději za jiné barvy, méně časté, ale budiž. Vše vynahrazovala slušná dávka nápaditosti a hravosti, která působila až groteskním dojmem módní přehlídky a jakoby vyostřovala charaktery postav. Nakonec se nabízí otázka, zda Shakespearovým, obzvlášť historickým hrám tento silně stylizovaný kostýmní svět vůbec sedí. Při tolika postavách je potom těžší se v nich vyznat a inscenace může působit jednotvárně.
Divadlo Petra Bezruče – Richard III. – Překlad: Jiří Josek. Režie: Janka Ryšánek Schmiedtová. Úprava textu a dramaturgie: Tomáš Vůjtek. Scéna: Lucie Labajová. Kostýmy: Katarína Kováčiková. Hudba: Jakub Kudláč. Pohybová spolupráce: Adéla Stodolová
Premiéra 18. 11. 2016. Recenze psána z reprízy 9. 12. 2016 v rámci festivalu OST-RA-VAR.
FOTO: Lukáš Horký
