V minulém roce vyhlásilo Moravské divadlo Olomouc soutěž k třicetiletému výročí sametové revoluce o nejlepší autorský text reflektující dobu roku 1989. Hlavním úkolem autorů bylo napsat hru, kterou poté nazkouší činoherní soubor Moravského divadla, a bude s ní putovat po středních a základních školách. Cílem bylo přiblížit dnešní mládeži události roku 1989 edukativním, ale zároveň zábavným způsobem. Nakonec zvítězila hra Samet od Michaely Křivánkové, už právě pro její přímočarost. Ku příležitosti Noci divadel se režie ujal mladý režisér Lukáš Kopecký, který na půdě Moravského divadla pracoval poprvé. Divadlo jej možná oslovilo ve víře, že bude mít blíž k mentalitě dnešních teenagerů, kterým má zprostředkovat příběh mladé dívky, jež se rukou osudu a malých kouzel přenese v čase do oněch listopadových událostí, a zakusí je tak na vlastní kůži.
Neobvyklost představení podtrhovalo nejen to, že text byl napsaný studentkou, ale i fakt, že se hrál na jevišti za oponou. Herci tak byli divákům takřka na dosah ruky. Vsadili proto na jednoduchost a antiiluzivnost prostředí. Dominantou scény byly tři pojízdné železné konstrukce a meotar, který dokládal dobovou atmosféru. Pomocí pohyblivých konstrukcí mohli herci přetvářet scénu, jak chtěli, a přenášet diváka během okamžiku do různých prostředí. Právě funkční mobiliář je výhodou představení. Probouzí v divácích fantazii, díky které si mohou dotvářet místo a čas. Kostýmy i stylizace scény tak přesně zapadaly do doby konce 80. let.
Hlavní hrdinkou je studentka Anežka, typická dívka současnosti, oblečená do roztrhaných módních džínů, s batůžkem na zádech a s mobilem věčně v ruce. Nemá ráda historii, i přestože jí chce učitelka vysvětlit, proč je tak důležitá. Nešťastnou náhodou se Anežka přenese do roku 1989, kde se setkává s Alenou. Je tak přímo konfrontována s režimem doby, dokonce se stává jejím přímým účastníkem. Nechybí zde tajní policisté, zakázaný poslech rádia ani události na Národní třídě tohoto roku.
V roli Anežky se představila Natálie Tichánková. Herečka, zvyklá na velké jeviště, bohužel svou gestiku neuzpůsobila komornímu ražení inscenace, a působila tak „za oponou“ poněkud jako z jiného představení. Textově se její postava vymezovala mnohými neologismy jako např. instáč, selfíčko nebo facebook. V porovnání s mluvou z 80. let tak vznikají vtipná nedorozumění. Ale jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Četnost těchto výrazů působila vyumělkovaně a nezapadala do doby 21. století. Sama jsem jen o pár let starší než generace, na kterou bylo představení mířeno, a troufám si říct, že náctiletí tak často tento teenagerský žargon nepoužívají. Na druhou stranu bych ale ráda vyzdvihla práci Ivany Plíhalové v roli učitelky dějepisu a Venduly Novákové jako jejího mladšího alter ega, se kterými se Anežka setkává v 80. letech, neboť se obě hravě přizpůsobily komornějšímu ladění inscenace. Troufám si říct, že u Ivany Plíhalové bylo v hlase znát i osobní zaujetí tématem.
Text sám o sobě nese myšlenku edukace mladšího publika o událostech v roce 1989. Je zřetelně vystavěný, obsahuje jednoduchý vtip a jeho největším kladem je konfrontace rozdílů dob, kde se ukazuje i fakt, že dnešní mládež bývá často zhýčkaná. Nápad využití tohoto představení ve školách k vzdělávacím účelům není vůbec špatný. Představení může být zajímavým ozvláštněním výuky, nemluvě o sympatickém pokusu ukázat mladší generaci zásadní rozdíly mezi našimi světy, mezi nimiž bych v kontextu večera vyzdvihla důležitost svobody slova. Žáci se v listopadových událostech snadněji zorientují, a získají tak vhled do doby, kdy nebyla svoboda takovou samozřejmostí. Starší generaci pak může oslovit fakt, že ani divadlo nezapomíná na naši minulost a snaží se předat poselství dalším generacím.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Samet: By(i)lo Nebi(y)lo
- Autorka: Michaela Křivánková
- Režie: Lukáš Kopecký
- Dramaturgie: Michaela Doleželová
- Scéna a kostýmy: Veronika Watzková
- Scénická hudba: Mario Buzzi
- Inspicient: Ilona Bláhová
- Účinkují: Natálie Tichánková, Ivana Plíhalová, Vendula Nováková, Marek Pešl, Lukáš Pořízka, Milan Švestka
Psáno z premiéry 16. listopadu 2019.
FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc
