Festival 4+4 dny v pohybu 2019 se opět po roce navrátil do Desfourského paláce a oživil jeho chátrající prostory. Kromě kurátorského projektu Nikdo nemá nic, který obsahoval množství výtvarných konceptů a instalací, se tamním prostředím inspirovalo také několik projektů performativního ražení. K nim patřil rovněž Landing, divadelní site-specific projekt vytvořený pro specifické prostory Desfourského paláce, což je jednou z pozitivních skutečností a kvalit, které bylo možné dílu přičíst. Využil totiž architektonické dispozice budovy – dvě menší sousedící místnosti. V jedné z nich jsme sledovali herce v bezprostřední živosti a blízkosti, v místnosti druhé nám mizeli ze zorného pole. Mohli jsme je tak pouze slyšet a vybraný výřez pokoje nám byl promítán na ohyb stěny a stropu.
Dílo bylo označeno jako „performativní objektová instalace prolínající se s primitivní pohybovou exhibicí v jednoduché dvoupokojové kompozici“, což je mnoho příliš dobře znějících slov po hromadě, jejichž pravý význam, obsah a praktické uchopení je v této kombinaci dosti ošemetné určit. Avšak kvality, jež si lze pod těmito pojmy představit, naplněny nebyly, nebo alespoň ne precizně a cele. Představení působilo jako výsledek hereckých cvičení na motivy literárního díla Trumana Capoteho, který sice může být zajímavý pro účastníky tvůrčího procesu, ale jeho divadelní potenciál se velmi rychle vyčerpal.
Strategie, jimiž bylo intimní téma osamoceného dětství a obecně také lidské existence zprostředkováno, jsou nadto velmi průhledné. Dílo tak bohužel sklouzlo k sérii samoúčelných klišé „současného progresivního divadla“. Režisérka Apolena Vanišová a její spolutvůrci a zároveň i performeři Lukáš Bouzek a Tereza Hradilková využívali výrazových prostředků akcentujících plynutí času, reálnou fyzičnost a šokující nechutnost. Například zavírání se do lednice, rozpouštějící se led, mletí rohlíků, opakování jednoho dialogu v několika náladách a v různé dynamice, počítání, předávání si žvýkačky z úst do úst či ponoření ruky do sklenice plné červů. Tyto prostředky však již nijak zvlášť nemůžou zaujmout samy o sobě a z mého pohledu nepřispívaly atmosféře, ani se nepodílely na utváření významů a myšlenky díla. Alespoň ne v tak husté koncentraci, jakou se na nás tvůrci snažili působit.
Dílo je sledem obrazů a sekvencí, pracuje s repetitivností a zastavením v čase, s jakousi existencí ve vzduchoprázdnu, a má tudíž jisté instalativní kvality. Absurdní opakované úkony všedního dne, varírované pohybové vzorce a opakováním až vyprázdněný jazyk jsou rovněž charakteristiky tohoto site-specific projektu. Byly tu tudíž dvě protichůdné tendence: jedna směřovala k akcentaci procesuálnosti, prézentnosti a materiální fyzičnosti divadla, druhá k instalativní, z plynutí času vyjmuté kompozici objektů.
- LUKÁŠ BOUZEK, TEREZA HRADILKOVÁ & APOLENA VANIŠOVÁ – Landing
- Světla: Pavel Havrda
- Zvuk: Petr Zábrodský
- Produkce: Veronika Hladká
- Producent: Jakub Hradilek
- Koproducent: Studio Truhlárna, 4 + 4 dny v pohybu, Moving Station Plzeň
Psáno z premiéry 6. října 2019 v pražském Desfourském paláci v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
FOTO: Facebook festivalu 4+4 dny v pohybu
