Čtvrtý ročník festivalu Norma proběhl po „roční vynucené pauze“ v ostravské galerii PLATO, kterou zaplnil ve dnech 8. a 9. listopadu 2019. Prostor velké prosklené haly bývalého hobbymarketu Bauhaus, kde se konal již druhý ročník festivalu, organizátoři rozfragmentovali na tři samostatná hlediště a jeviště, na kterých se odehrávala veškerá představení: „blackbox“, bílé jeviště bez zákulisí a betonový útvar přes celou menší místnost obsahující schody, kruhové výřezy a plošinky, který posloužil k diskuzi s tvůrci a odehrálo se zde i první představení festivalu. Divadelní program tradičně doplnila také výtvarná instalace, tentokrát od Johany Střížkové s názvem Stáhnu si manuál k trubce č. 6, která návštěvníky zvala do kobercem vystlané místnosti s projekcí videa natočeného s koňmi před budovou Plato. Dramaturg festivalu a umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák avizoval, že letošní dramaturgie je orientována na ženu a ženskost, její angažovanost i citlivost. Programovou skladbu prvního dne festivalu pak lze shrnout jako „od vážnosti po ironii“.
Festival odstartovalo monodrama Bolest podle stejnojmenné novely Marguerite Duras, jehož herečkou byla Anita Krausová. Režisér Ladislav Babuščák vytvořil minimalistickou a lze říct, že i velmi literární inscenaci, jelikož to byly převážně verbální aspekty, jež zprostředkovaly sondu do prožívání ženy čekající na návrat manžela Roberta L. z koncentračního tábora. Myšlenky, emoce a deníkové vyprávění gradující až k návratu Roberta L. domů a vyrovnaní se ženy s tímto shledáním. Režijní pojetí nabádalo ke sledování kvalit hereckého projevu a uvěřitelnosti sdělení. Koncentraci na samotný příběh přispívalo scénické pojetí, jež nám často prezentovalo pouhou siluetu osoby ve tmě. Při vynoření herečky na přímé světlo přibyl zdroj informací, který na autentičnosti ubíral. Obdobně fungoval i občasný stylizovaný pohyb, který se zdál být nepotřebný, jelikož představení působilo spíše jako scénické čtení a tyto elementy byly rušivé.
Přechod mezi vážností a ironií či reflexí tvořilo představení Nepřestávej Terezy Hradilkové, která byla rovněž hostem třetího ročníku festivalu NORMA se svou taneční inscenací Švihla. V Nepřestávej pracovala s tématem dirigování a statusu kontroly přecházejícím v téma sexuality, což inspirovalo pohybový slovník a mělo potenciál poměrně roztříštěné dílo ucelit. Povedená oscilace mezi vážností a nadhledem se zrcadlila v pro diváka nepřístupné oscilaci mezi konkrétní přímou inspirací a předkládáním neidentifikovatelných a nemotivovaných sekvencí. Na jevišti se například objevily jasně identifikovatelné pohyby sexuálního uspokojování s direktivní pobídkou „přidej, zpomal, nepřestávej“, ale rovněž části, jejichž význam či důvod jsem nenalezl. Například ta, kdy si tanečnice po krátké choreografii dopřála přestávku a na kraji jeviště snědla mandarinku.
Titul Forecasting, pod nímž jsou podepsáni Giuseppe Chico a Barbara Matijević a který se do České republiky navrátil po červnovém turné v rámci festivalu Tanec Praha 2019, otevřel téma sjednocující zbytek večera – videa na YouTube a sociálních sítích. Z posbíraných amatérských videí umístěných na sociální síti YouTube vytvořili jednotný variabilní proud audiovizuálních obsahů od nejrůznějších návodů a kuchařských receptů přes podivné „masáže“ a zvířata až po představování zbraní a střelbu z nich. Performerka navazovala na hranici mezi realitou a notebookem, čímž vytvářela iluzi, že ona a video jsou jeden celek. Po většinu představení byl přítomen humor a údiv z toho, co všechno jsou lidé schopni „pověsit“ na internet. Tento pocit pozvolna a nenápadně nahrazovala humorná, ale zároveň alarmující ironie. Představení končilo promluvou dívky, která vytvářela složitý a zbytečný výrobek, jenž udělala díky svým sledovatelům a odběratelům. Výrok odkazoval na skutečnost, že tento svět stojí na simulovaném vědomí toho, že tu jsou další uživatelé, kterým na člověku záleží a pro které má životní smysl videa natáčet.
Vrcholem prvního večera byla lecture performance Likes. Núria Guiu Sagarra skrze kvantitativní měřítko společenské prestiže „like“ identifikovala dva nejvýraznější fenomény související s pohybem a sociálními sítěmi: dance cover a jógu. Po krátkém exkurzu do studia antropologie a metody terénního výzkumu nám autorka/přednášející/tanečnice předtančila několik choreografií z videí, jež reprezentují daný fenomén, a detailně je analyzovala. Ty jí pak posloužily k vytvoření pohybového slovníku, ze kterého dále vycházela. Její taneční kreace byly prvně úzce spjaty s předobrazem ásan a trapných choreografií na popovou hudbu, od kterých se postupně vzdalovala a pohyby kombinovala a rozvíjela. Zkoumání poloamatérských videí profesionální tanečnicí působilo zábavně a celý obsah ironizoval, čemuž přispěly i popkulturní odkazy jako zpívání performerky na playback. První den festivalu tak byl zakončen opět sólovým kusem pro jednu ženu, která dovršila pozvolné směřování programu od vážného díla až po ironickou a mírně apelativní tvorbu.
FOTO: Matěj Doležel
