Jako třetí titul taneční sekce letošní Divadelní Flory s názvem Fokus: Korea bylo uvedeno Green Eye soulského choreografa Kim Sung-hoona. Kim Sung-hoon vystudoval na prestižní Korejské akademii umění v Soulu (Korea National University of Art) stejně jako jeho tanečníci, které si do svého autorského projektu přizval. Green Eye, které bylo inspirováno Shakespearovým dramatem Othello, zpracovává negativní vztahy ve společnosti, přičemž základním tématem, stejně jako u Shakespeara, se stává žárlivost. Představení bylo tvořeno fragmentárně mnoha za sebou poskládanými obrazy, které využívaly různé prostředky sdělení. Postavy a situace byly občas utvářeny pantomimicky až činoherně, občas způsobem podobným fyzickému a tanečnímu divadlu nebo čistě tanečně.
V první scéně, ve které jako jediné bylo skrze voiceover použito slovo, všichni tanečníci za svými řečnickými pulty synchronizovaně „přednášejí“ o žárlivosti, což nastoluje očekávání formy díla. V dalším obraze se střídavě po celé scéně odehrávají kratičké etudy, které se stále drží spíše divadelního než tanečního vyjadřování. Pantomimicky zobrazují nejen různé formy žárlivosti, ale často také další společensky patologické jevy, což je po úvodní scéně, která hovoří pouze o žárlivosti, trochu matoucí. Zobrazované scénky jsou navíc velmi doslovné, takže divákovi chybí možnost vlastní interpretace a zapojení fantazie. Následují další a další tanečně naprosto precizně zpracované choreografie působící však jako výseky odlišných inscenací. Othellova komická etuda v černém latexovém oblečku, rvačka v dýmu, tanec ztracené ženy uprostřed lesa lamp, společný synchronizovaný tanec uprostřed jeviště… Všechna ta představení bych chtěla vidět, ale bohužel přichází vždy jen střípek, což má za následek roztříštěnost tvaru. Explicitní schematismus se vytrácí a do kontrastu s ním přichází totální abstrakce, která je sice vizuálně uhrančivá, ale diváka zastihne nepřipraveného a než stihne pozměnit svá očekávání a proniknout do tance, scéna končí a přichází nová, která používá opět jiných prostředků.
Podobně je zacházeno i s hudbou, která svojí fragmentární formou představení rozsekávala. Mezi klavírem nebo elektronickou hudbou však zaujmou jednoduché beaty, které se v jihokorejských představeních Flory opakují a které dávají ladným korejským tělům přesnost a ostrost. Jejich dokonale ovládané pohyby jsou to, co dělá představení kvalitním. Tanečníci jsou choreografií vedeni střídavě od sólových výstupů po synchronizovanou skupinu, v níž se však stále objevují jemné individuální odlišnosti. Tím vzniká jednota masy, ve které nese každý svůj vlastní jedinečný příběh, a tak vyniká individualita jednotlivých tanečníků. Celé představení uzavírá nejkomplexnější scéna – duet, kde je téměř nahá tanečnice vražděna černým „Othellem“, který po ní v procesu tance patlá zelené bahno coby žárlivost. Konečně hlouběji pronikám do jedné z částí, záhy však představení končí. Přestože byly jednotlivé scény nepopiratelně velmi působivé a choreograficky propracované, postrádala jsem v představení dramaturgickou i formální soudržnost.
- KIM SUNG-HOON DANCE PROJECT – Green Eye
- Choreografie: Kim Sung-hoon
- Světla: Kim Jung-wha
- Jevištní vedení: Lee Joo-hyun
- Účinkují: Lim Jong-kyung, Jung Log-yee, Sohn Dae-min, Lee Joo-hee, Ryu Jin-wook, Lee Ji-yoon, Goh Dong-hoon, Lee Hong
Psáno z uvedení 17. května 2019 v rámci festivalu Divadelní Flora.
FOTO: archiv Divadelní Flory
