Po nepříjemně vynuceném odchodu Vladimíra Morávka se zadařilo brněnskou Husu na provázku ukotvit novou posilou Annou Davidovou (dříve Petrželkovou). Soubor se tehdy v roce 2017 již nemohl dál vnitřně trápit a rozhodl se bojovat proti nepříliš zdravému pracovnímu klimatu, jež Morávek svým despotickým chováním v divadle vytvářel. Přestože soubor, kritika i veřejnost seznali, že umělecky toto legendární divadlo opět pod jeho vedením procitlo, nastalá situace byla dlouhodobě neúnosná a 31 zaměstnanců z 35 se pod tuto „žádost“ bez jakýchkoliv pochybností, že by se snad Morávkovi dálo příkoří, podepsalo.
Ale nedleme ve chmurné minulosti. Nastává nová éra a tento čerstvý jarní vítr slibuje nahnat do Husy mladou experimentující generaci, která by ambiciózně a sympaticky sahala nejen za brány Brna a ČR, ale spíše i do teritoria střední Evropy. Co si budeme povídat, toto bylo husovským posláním vždy a za každých okolností. Nová šéfka Anna Davidová, dcera renomovaného režiséra Jana Antonína Pitínského, se s tímto brněnským souborem zná již velmi dobře z práce na inscenacích Tichý Tarzan nebo Vitka. S sebou si přivádí Martina Sládečka ze Švandova divadla. Brňané mohou znát jeho dramaturgickou práci z let 2016 a 2017, kdy se pod vedením šéfa činohry NDB Martina Františáka podílel na inscenacích Něco za něco, Želary, Otvírání studánek Alfréda Radoka nebo Saturnin. No a na začátku příští sezóny mají jako novou posilu ještě v Huse zamluvenu Kateřinu Menclerovou, která tak opustí Divadlo Petra Bezruče, jemuž svou dramaturgií dopomohla k takovým úspěšným kusům, jako je například Spalovač mrtvol s Norbertem Lichým nebo Maryša s Pavlou Gajdošíkovou.
Nadcházející sezóna je zastřešena heslem „10 000 donkichotů!“ a indikuje boj s větrnými mlýny, ovšem to by byla pro Provázek krátkozraká a příliš depresivní interpretace. Nový tým se svým mottem sezóny inspiroval u Jiřího Mahena, který takto odpověděl v roce 1920 na otázku „Co naše republika nejvíc potřebuje?“ Odkazuje tak v pozitivním slova smyslu k otevřenosti a přímočarosti v době, v níž hlavně pravda a zásadní hodnoty čelí neustálým ústrkům.
Dle tiskové zprávy nás čeká sezóna navazující na nepravidelnou provázkovskou dramaturgii fandící nepravidelnosti na druhou. Prý půjde o nečekané tituly o nečekaných lidech odsunutých na periferii veřejného zájmu.
A jak by ne, co fungovalo kdysi, by nemělo být udušeno. Proto se setkáme i s typickými, ovšem inovovanými, „husími“ formáty – adaptacemi slavných literárních děl, divadlem naroubovaným s cirkusem, divadlem v ulici a autorskými kusy na dané téma. Do Brna se vrátí na malou chvíli Jan Mikulášek a nazkouší v Huse Cervantesův nejznámější rytířský román, protože bez opravdového Dona Quijota by to přece nebylo ono. Jiří Havelka vyrazí do ulic s inscenací Brnox – Divadelní průvodce brněnským Bronxem v zapovězené brněnské lokalitě a Ondrej Spišák to rovněž zkusí pod širým nebem s inscenací Proč se dítě vaří v kaši? na motivy novely Aglaji Veteranyi. Není to zdaleka vše, ale nechme se překvapit.
A aby toho nebylo málo, Brno bude obohaceno i o nový divadelní festival, Alžbětinka Open, jenž na venkovní alžbětinské scéně Husy po celý červen obstará program pro dospělé i ty nejmenší. Nadějně tedy můžeme vyhlížet nevšední hostující představení, koncerty, letní kino a noc pod hvězdami s provázkovským ansámblem.
Divadlo Husa na provázku tak míří za světlými progresivními zítřky a kdo ví? Možná ji čeká slibná spolupráce se zahraničními režiséry, jak by si nová šéfová přála.
FOTO: Marek Malůšek
